Martina Heyerová

učitelka sdružené 1. a 2. L

"Pocházím z malého města Poličky, kde jsem vyrůstala v prostředí kopců, luk, polí a skal. Ráda poznávám i nová místa, kultury a lidi. Jsou mi zdrojem poznání a inspirace, zamyšlením nad svým životem a svým konáním.

Škola pro mě není práce, je mi mnohem více školou života, cestou. Neustále se od dětí učím a doufám, že oni ode mě a od sebe navzájem také. Děti jsou zrcadly, na kterých poznám, kdy jsem zaujala, kdy mi rozumí, kdy se nudí, kdy potřebují něco jiného. Učitelská profese je pro mě výzvou – výzvou být lepší, vzdělávat se, snažit se děti víc pochopit a porozumět jim. Každé dítko je jiné – upovídané i tiché, živelné i klidné, samostatné i potřebující oporu. Každé ale potřebuje lásku, respekt, svobodu, přátele a mnohé další. Snažím se a učím se za pochodu."

Martina vystudovala obor Učitelství pro 1. stupeň základní školy na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zajímá se, co je nového ve vzdělávání, snaží se neustále rozvíjet a být lepším člověkem. Baví ji angličtina, dívat se na svět z výšky, ráda se hýbe, plave, cvičí jógu, chodí po kopcích i za kulturou, a když prší, otevře okno dokořán, poslouchá déšť a je v posteli s čajem a knížkou.

Co Vás zaujalo na škole Letokruh?

Snaha navázat na lesní školku a její principy. Možnost učit se prožitkem, všestranně se rozvíjet, věci si zkoušet bez strachu z chyb, pracovat na projektech, bádat venku, nebýt svazován známkami.

Kde a na jakém typu škol jste učila v předchozích letech?

Mám zkušenosti ze dvou malotřídních škol, kde jsem učila v heterogenních třídách. V současnosti učím angličtinu ve všech pěti ročnících 1. stupně ZŠ.

Co Vás baví na práci s dětmi především?

Užívám si možnost být znovu v dětském světě, společně s dětmi objevovat, prožívat, radovat se z drobností, zpívat, tancovat, tvořit. Ráda děti pozoruji, jak se vyvíjí a ideálně kvetou. Přemýšlím, proč jsou zrovna smutné, či veselé, co udělat jinak, aby byly spokojené apod.

Co Vám připadá důležité děti naučit?

Každý jsme jedinečný a důležitý. Sic malí, můžeme být oporou pro druhé – lidi, rostliny, zvířata, matku Zemi.

Důležité je neuhasit v dětech touhu po životě. Pomáhat jim v osobním rozvoji, samostatnosti, dovednosti se rozhodovat, respektovat druhé, umět se ptát i hledat odpovědi, umět se ozvat i být tiše.

Získat dovednost zřetelně, plynule a s porozuměním číst. Psát tak, abych byl schopen zapsat si své myšlenky, vzpomínky, důležité informace, mohl napsat zprávu či dopis, a nemusel se stydět za svůj písemný projev. Řešit praktické matematické úlohy a problémy, umět pracovat s daty…

Jaké pedagogické koncepce ve své práci používáte?

Individuální přístup k dětem, práci v kruhu, spolupráci ve skupině, metody a strategie z programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, projektovou výuku, dramatickou hru, výuku venku a nejlépe prožitkově. Za přínos také považuji metodu splývavého čtení a výuku dle profesora Hejného. Momentálně se zajímám o koncept programu Začít spolu a Montessori pedagogiku.

Jaký způsob hodnocení je Vám blízký?

Snažím se vést děti k sebehodnocení, k oceňování práce druhých popisným jazykem, k dávání doporučení, jež mohou pomoci ke zlepšení. Blízké je mi také formativní hodnocení. Učím se lépe pracovat se zacílením výuky, tvořit kritéria úspěchu, využívat osobní portfolio pro hodnocení, podávat popisnou zpětnou vazbu.

Jak si představujete komunikaci s rodiči?

V duchu spolupráce, vzájemného naslouchání, tripartit (rodič – dítě – učitel).