Jak vidí Letokruh rodiče našich školáků?

„Základní školu Letokruh jsme sledovali už od jejího vzniku a mrzelo nás, že když starší syn nastupoval do 1. třídy, škola ještě neexistovala. Jsme rádi, že aspoň mladší dcera může školu navštěvovat. Je na ní vidět, že do školy chodí ráda, těší se na každý den a je krásné sledovat, že nadšení, se kterým jdou prvňáčci do 1. třídy, jí stále zůstává, i když už první třída pomalu končí.
 
Děti se v Letokruhu učí přirozeně, podle svých možností a práce s jejich vnitřní motivací nejsou jen hezká slova, ale opravdu ve škole funguje. I když děti nedostávají žádné domácí úkoly, dcera sama si téměř denně ze školy něco přinese, co nutně „potřebuje“ udělat – ať už je to písanka, matematika, příprava hudebního kvízu nebo zápis do třídní kroniky a je na ní vidět, že sama opravdu chce.“
 
Další výborná věc jsou lesní dny, kdy je výuka propojena s prožitkem a kdy se děti naučí nejvíc. Je fajn, že se děti v Letokruhu můžou o zvířatech, o kytkách,  o tradicích, o světě učit i jinak než jen v lavici z obrázků a pracovních listů.
 
Jako rodiče jsme vděční za komunitní fungování školy. Jednak za možnost se zapojit do aktivit školy (což samozřejmě není povinnost), ale hlavně za osobní kontakt s pedagogy, vychovateli i paní ředitelkou, který se neděje jen e-mailovou komunikací a jednou za půl roku na třídní schůzce. Je příjemné ráno, když vedeme dceru do školy, pouze pozdravit a popřát si s nimi hezký den – člověk sám vidí, že je práce s našimi dětmi baví, a že se dcera má ve škole dobře.
Škoda jen, že podobných škol není víc.“
 
Rodiče Terezky z 1.L

Rodiče Aničky:

Na ZŠ Letokruh oceňujeme především:
– kvalifikované pedagogy s letitou zkušeností ve školství
– respektující a individuální přístup k dětem
– sdružené třídy a využívání montessori pomůcek při výuce
– vytváření přátelských vztahů mezi dětmi a vedení dětí ke vzájemné pomoci a
spolupráci
– pestrou a zajímavou výuku

Z rozhovorů s naší dcerou:
„ Je super, že nemusím s holkama sedět v lavici a číst „se, so, su....“, když už umíme číst.
Můžeme si jít sednout na sedačku a číst si svoje knížky.“
„Dnes jsem počítala s... a některé příklady jsem opsala. Pak jsem ale měla úplně stejné
chyby jako on. Příště radši zapojím svoji hlavu.“
„Škoda, že nemůžeme chodit do školy i v sobotu!“
„Naše učitelky jsou hodné, ale i přísné. Mám je ráda, dá se s nimi domluvit.“
„Dnes jsem počítala dvouhvězdičkové příklady.“ ?? „ No, my si můžeme vybrat –
jednohvězdičkové jsou nejlehčí a trojvězdičkové nejtěžší.“

 

Maminka Sofie:

„Jsem maminka holčičích dvojčat. Po 1,5ročním trápení na klasické státní škole, jsem se rozhodla dát jednu z dcer na „jinou“ školu. Navzdory tomu, že se dobře učila, děti ve třídě měla ráda a paní učitelku milovala. Každé ráno vstávala s pláčem, případně s nevolností,  ale nevěděla proč. Po návštěvě všech možných lékařů, léčitelů a poradců jsem došla k závěru, že jí pravděpodobně nevyhovuje škola. Systém školy, možná také velký prostor a množství lidí. Po domluvě s pedagogy z obou škol si vyzkoušela 2 týdny v Letokruhu  a rozhodla se tam zůstat. Rozhodně to pro nás nebylo lehké rozhodování, ale vyplatilo se. Hodně jí pomohla třídní paní učitelka Lenka i všichni okolo, kteří se kolem ní ve škole semkli, včetně školnice Marty.

Museli jsme si zvyknout, že jedna dcera se do školy připravuje, je hodnocená a přesně vím, co se zrovna probírá, druhá se hodnotí sama a já mám jen rámec toho, co dělá. Každá z dcer je jiná, každá ze škol je jiná a nevím podle čeho je srovnávat, obě jsou dobré.“

Pohled Sofie:

„Mně se v Letokruhu líbí, že nemusíme celou dobu jen sedět na zadku, a že to do nás tak necpou. Mám ráda svoje kámošky i učitelku. Nejvíc mě baví projekty.“

 

Rodiče Terezky:

„Základní školu Letokruh jsme sledovali už od jejího vzniku a mrzelo nás, že když starší syn nastupoval do 1. třídy, škola ještě neexistovala. Jsme rádi, že aspoň mladší dcera může školu navštěvovat. Je na ní vidět, že do školy chodí ráda, těší se na každý den a je krásné sledovat, že nadšení, se kterým jdou prvňáčci do 1. třídy, jí stále zůstává, i když už první třída pomalu končí."

Děti se v Letokruhu učí přirozeně, podle svých možností a práce s jejich vnitřní motivací nejsou jen hezká slova, ale opravdu ve škole funguje. I když děti nedostávají žádné domácí úkoly, dcera sama si téměř denně ze školy něco přinese, co nutně „potřebuje“ udělat – ať už je to písanka, matematika, příprava hudebního kvízu nebo zápis do třídní kroniky a je na ní vidět, že sama opravdu chce.

Další výborná věc jsou lesní dny, kdy je výuka propojena s prožitkem a kdy se děti naučí nejvíc. Je fajn, že se děti v Letokruhu můžou o zvířatech, o kytkách,  o tradicích, o světě učit i jinak než jen v lavici z obrázků a pracovních listů.

Jako rodiče jsme vděční za komunitní fungování školy. Jednak za možnost se zapojit do aktivit školy (což samozřejmě není povinnost), ale hlavně za osobní kontakt s pedagogy, vychovateli i paní ředitelkou, který se neděje jen e-mailovou komunikací a jednou za půl roku na třídní schůzce. Je příjemné ráno, když vedeme dceru do školy, pouze pozdravit a popřát si s nimi hezký den – člověk sám vidí, že je práce s našimi dětmi baví, a že se dcera má ve škole dobře.

Škoda jen, že podobných škol není víc.“

 

Rodiče Marianny:

Na Letokruhu se nám od začátku líbilo, že se neupíná pouze na jedinou alternativní metodu výuky, má akreditaci na celých 9 let a máme ho v docházkové vzdálenosti. Nyní, po 1. roce zkušeností, můžeme dodat věci, které nám také vyhovují: komunitní ráz školy, přímá komunikace s učitelem a žákem, rozvoj dovedností a kompetencí dítěte i mimo „akademickou“ úroveň a kamarádi z místa bydliště. Co je v dnešním digitalizovaném světě opravdu fajn je okolí samotné školy a častý pobyt dětí venku – o přestávkách, při výuce, v družině či na lesních dnech.

 

Rodiče Lucky:

„Naše dcera nastupovala do Letokruhu, kde nikoho neznala (bydlíme 20 km za Brnem), v září 2016 jako prvňáček. Uměla písmena, sčítat do dvaceti, jako člověk byla poměrně nesmělá. Za dobu, co je v této škole, nabrala zdravé sebevědomí, nevyhýbá se problémům, naopak se k nim staví čelem a snaží se je řešit. Pomáhá, kde může – nejenom doma, ale i spolužákům ve třídě, když je ona s něčím napřed. Stejné podpory se jí dostává i obráceně. Už na začátku října si vzala svoji první knížku a začala před spaním číst. Sčítá stovky a má neskutečné znalosti z oblastí, ke kterým se děti dostanou v rámci lesních dnů. Letokruh jí dává příležitost posouvat se tam, kde ona právě potřebuje – pokud má chuť na matematiku, dělá matematiku, pokud ji zrovna nadchne psaní, píše jednu stránku písanky za druhou. 

Všechny děti ve škole mezi sebou mají pěkný vztah – nedělají rozdíly mezi prvňákem a čtvrťákem, podporují se. Když mezi nimi něco nefunguje, stanovují si pravidla a ta pak všichni dodržují. Učí se, jak vyjadřovat svůj názor, pocity, plánovat si svoje aktivity, svět kolem sebe poznávají naprosto přirozeným způsobem, aniž by měly pocit, že se právě něco učí. Lucka spoustu věcí zná opravdu do hloubky a rozumí jim, škola ji moc baví. Nikdy jsem od ní neslyšela, že se jí do ní nechce, a když ji vyzvednu v družině brzo, často mě přemlouvá, ať přijedu později. Děti tráví spoustu času venku –  o přestávkách, v družině, v rámci lesních dnů – mají tak dost času se vyřádit, když potřebují...

Jako rodiče máme možnost podílet se na chodu školy – je dobré vidět, že vaše připomínky nezůstanou někde ležet, že se jimi opravdu někdo zabývá a ještě příjemnější je, že se spousta z nich realizuje.

Jsme moc rádi, že Letokruh existuje, a že můžeme být jeho součástí. Moc bych si přála, aby podobné školy mohlo zažívat víc dětí i rodičů.“