Radek Lekeš

učitel TV, vychovatel

Motto: Je lepší dělat věci správným způsobem, než tím snadným.

Za svůj život jsem si prošel nejrůznějšími stádii vývoje od zvědavého a hravého dítěte, přes počítačově-televizního školáka a dospívajícího, který hledal vlastní hodnotu až po dospělého, který se vydal vlastní cestou. Všemi těmito fázemi mě vždy provázely myšlenky na to, jak sám sebe zlepšovat a jakou se vydat cestou, která by mě provedla vírem života.

Od absolvování fakulty Sportovních studií v Brně se v současnosti snažím o komplexní pochopení principů mezilidské interakce a propojení těchto poznatků v oboru tělesné výchovy a života obecně. Mojí současnou cestou mě provází několik koníčků, ze kterých chci vyzdvihnout zejména studium Karate-do, učitelství, zahradnictví, jezdectví a další sportovní aktivity. Občas si také
zahraji nějakou PC hru nebo se oddávám nicnedělání.

V čem byla pro Vás škola Letokruh zajímavá, že jste se rozhodl/a v ní učit-provázet žáky?
Po předchozích zkušenostech pro mě představovala možnost rozvíjet můj potenciál.

V kterých školách jste působil/a v předchozích létech?
Mimo univerzitní praxe jsem působil zejména na střední škole Strojírenské a elektrotechnické v Brně. Mimo to pravidelně působím jako vedoucí na táborech.

Jak vnímáte ve školství pojem alternativní?
Cokoli označené jako alternativní pro mě představuje snahu o překonání zažitých stereotypů.

Co mě na práci s dětmi, ale i dospělými, baví především?
Možnost učit od sebe navzájem.

V čem je Váš největší přínos žákům a škole?
Snaha o praktický a čerstvý pohled na řešení problémů.

Co mi připadá důležité děti na základní škole naučit?
Ukázat jim možnosti využití jejich schopností a dovedností.

V čem by měl být Letokruh jiný oproti klasické škole?
V neustálé snaze zlepšovat sám sebe, nebát se chybovat a s respektem se učit nejen od odborníků, ale i od dětí.
 
Jak si představuji v Letokruhu komunikaci s rodiči?
Možnost upřímné a rovnocenné diskuse.
  
Co je podle vás na práci učitele/vychovatele nejdůležitější a co nejtěžší? 
Nejdůležitější a nejtěžší je podle mého zbavit se iluze o tom, že učitel/vychovatel musí mít vždy pravdu a že musí být vždy po jeho. Potom může vyrůst do silné osobnosti.