Martina Heyerová

učitelka sdružené 1.–3. třídy

"Pocházím z malého města Poličky, kde jsem vyrůstala v prostředí kopců, luk, polí a skal. Ráda poznávám i nová místa, kultury a lidi. Jsou mi zdrojem poznání a inspirace, zamyšlením nad svým životem a svým konáním.

Škola pro mě není práce, je mi mnohem více školou života, cestou. Neustále se od dětí učím a doufám, že oni ode mě a od sebe navzájem také. Děti jsou zrcadly, na kterých poznám, kdy jsem zaujala, kdy mi rozumí, kdy se nudí, kdy potřebují něco jiného. Učitelská profese je pro mě výzvou – výzvou být lepší, vzdělávat se, snažit se děti víc pochopit a porozumět jim. Každé dítko je jiné – upovídané i tiché, živelné i klidné, samostatné i potřebující oporu. Každé ale potřebuje lásku, respekt, svobodu, přátele a mnohé další. Snažím se a učím se za pochodu."

Martina vystudovala obor Učitelství pro 1. stupeň základní školy na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zajímá se, co je nového ve vzdělávání, snaží se neustále rozvíjet a být lepším člověkem. Baví ji angličtina, dívat se na svět z výšky, ráda se hýbe, plave, cvičí jógu, chodí po kopcích i za kulturou, a když prší, otevře okno dokořán, poslouchá déšť a je v posteli s čajem a knížkou.

Motto: „Měj oči otevřené, uši nastražené, mysl bystrou a lupu v pohotovosti.“

V čem byla pro Vás škola Letokruh zajímavá, že jste se rozhodla v ní učit -provázet žáky?
Snaha navázat na lesní školku a její principy. Možnost učit se prožitkem, všestranně se rozvíjet, věci si zkoušet bez strachu z chyb, pracovat na projektech, bádat venku, nebýt svazován známkami.

Ve kterých školách jste působila v předchozích letech?
Mám zkušenosti ze dvou malotřídních škol, kde jsem učila v heterogenních třídách.

Jak vnímáte ve školství pojem alternativní?
Za alternativní považuji takový způsob práce s dětmi, který se odlišuje od hlavního vzdělávacího systému. Odlišnost může například spočívat ve způsobu práce s dětmi, způsobu hodnocení, počtu dětí a jejich věkovém rozvrstvení ve skupině, lokaci školy.

Co mě na práci s dětmi baví především?
Užívám si možnost být znovu v dětském světě, společně s dětmi objevovat, prožívat, radovat se z drobností, zpívat, tancovat, tvořit. Ráda děti pozoruji, jak se vyvíjí a „kvetou“. Přemýšlím, proč jsou zrovna smutné, či veselé, co udělat jinak, aby byly spokojené.

V čem je Váš největší přínos žákům a škole?
Skromnost mi nedovoluje říci. Musí posoudit druzí.

Co mi připadá důležité děti na základní škole naučit?
Každý jsme jedinečný a důležitý. Sic malí, můžeme být oporou pro druhé – lidi, rostliny, zvířata, matku Zemi. Důležité je neuhasit v dětech touhu po životě. Pomáhat jim v osobním rozvoji, samostatnosti, dovednosti se rozhodovat, respektovat druhé, umět se ptát i hledat odpovědi, umět se ozvat i být tiše. Získat dovednost zřetelně, plynule a s porozuměním číst. Psát tak, abych byl
schopen zapsat si své myšlenky, vzpomínky, důležité informace, mohl napsat zprávu či dopis, a nemusel se stydět za svůj písemný projev. Řešit praktické matematické úlohy a problémy, umět pracovat s daty….

V čem by měl být Letokruh jiný oproti klasické škole?
Ráda bych, abychom byli školou oslovující dětské hlavy, srdce i ruce.

Jak si představuji v Letokruhu komunikaci s rodiči?
V duchu spolupráce, vzájemného naslouchání, tripartit (rodič – dítě – učitel).
  
Co je podle vás na práci učitele/vychovatele nejdůležitější a co nejtěžší? 
Nejdůležitější je být otevřený tomu, co k nám děti „vysílají“, vychovávat je k zodpovědnosti, tvořivosti, pravdě, sebelásce, porozumění, radosti ze života, sociálním dovednostem. Zároveň je pro mě důležité být pokorným žákem pro malé, a přesto velké učitele – děti.

Nejtěžší je pro mě učit děti přes obrazovku monitoru.