Za světlem svatého Martina

11.11.2015 17:32

Díky všem rodičům a dětem, kteří se s námi v předvečer sv. Martina, společně vydali z nehostinného řečkovického nádraží na docela dlouhou a náročnou pouť za sv. Martinem.

Šli jsme zcela a doslova cestou – necestou, parkem, pod tratí, po silnici, nikdo si ale nestěžoval. Někdy jsme autům uskakovali, jindy je zastavovali pomocí lampionu. Zpívali jsme, světýlka nám zhasínala a zase jsme je pomáhali rozsvěcet. Čas ale běžel rychleji než my a tak jsme zjistili, že musíme spěchat, jinak Martin ujede.  Tak jsme tedy místo závěrečného zpěvu trochu běželi lesem a já v roli organizátora jsem trochu soptila: takhle jsem si to nepředstavovala.

Někdo si rozbil koleno i lampion, někdo jiný už nevydržel a místo přes most vedl celý průvod přímo skokem přes potok. To už jsme se potkali s dětmi ze Sýkorky, ve tmě jsme se shledali se svými blízkými a nejbližšími a rozdělili se o rohlíčky. A nakonec přijel i sv. Martin, na pohled impozantní, s planoucí pochodní.

A pak přišla Fanynka (s rozbitým kolenem a lampionem) ještě naposled fňuknout a říct: „No dobře, průvod ušel, ale mně se nejvíc líbilo to celé předtím“. 

Tedy, ano: chtěla jsem Vám na jednu stranu jako garant slavnostně a závazně oznámit, že příště už se Letokruh bude na průvod ubírat sám, za svým vlastním Martinem, aby nebylo tolik zmatku, a klopýtat budeme raději přes pařezy než mezi auty… Ale letošek bych neměnila zpátky za nic, a to především pro „to celé předtím“: pro mne hlavně pečení s dětmi, které byly prostě skvělé. Různé zábavné výroky jednotlivců mezi Vás už několik dní šířím (Jeden za všechny, Táďův , když celý od mouky pronesl: „Zjistil jsem, že to pečení je neuvěřitelně lehké!“ A musela jsem mu slíbit, že příště bude dělat sám i těsto). Od úterka nádavkem znám i všechny děti z 1L jménem.  Radost mám z dřevěného koně na chodbě, kterého bych, jako každý, chtěla domů jako artefakt a z nové dovednosti pletení, která u nás doma teď frčí.  Ze závěrečného průvodu pak u mě vede vzpomínka na děti jak krmí žebráka rohlíčky, na Danu, když zpívala „taky u nás ve škole chci, aby svítilo“, na lampion, který mi půjčila myslím Eliška a který zastavil dopravu a na rodičovské milé úsměvy, když jsme běželi zpocení lesem za Martinem. A na závěr, kdy přišel Daník rozdělit se o martinský rohlíček. A co se letos na sv. Martina nejvíc líbilo Vám? Bára S.