Už šeří se...

10.11.2015 16:22

Po svatováclavské a svatomichaelské slavnosti jsme si připomněli i příběh o svatém Martinovi. Omotaná větvička vlnou jako tělo a skořápka jako vojenská přilbice je učiněný zázrak.

Věděli jste, že už v 15 letech se Martin začal učit na vojáka, ale srdce ho táhlo trochu jinam? Nakonec odešel poustevničit a jeho dobré skutky ho přivedly až na biskupský stolec. Ty skutky si dnes připomínáme hlavně ve zkratce o darovaném plášti a žebrákovi. V Letokruhu jsme se na Martina připravovali vytvářením krajkových lucerniček nebo pečením rohlíčků. Mezi tím vším jsme ještě zvládli zkonstruovat velkého koně a uplést mu hřívu i ocas. "Proki, nevíš, kdo vymyslel tohle parádní pletení?" ptá se Vojta z 2. L. Nebýt maminky Brídové, určitě bychom se do pletení mezi prsty, a asi ani do tvorby koně, nepustili. Velký dík! Některé děti (i pedagogové) pletou denně, kůň zdobí chodbu a občas se na něm i někdo "projede".

V pečení rohlíčků jsme taky nebyli sami. Z různých stran dorazilo těsto a Bára Strobachová s Janou Knechtovou ho s dětmi proměnily v křehkou pochoutku. Díky všem... Ta pravá a správná chvíle pro rohlíček nastala vlastně dvakrát. Při průvodu, kdy jsme potkali zašpiněného žebráka bez domova, a pak při čekání na svatého Martina rohlíčky křupaly v půli. A když se z mlhy vynořil Martin na bílém koni s loučí v ruce, byl to moc krásný obraz. Dana hrála na flétnu a celou školu naučila tři martinské písničky z waldorfských věnečků, které připomínají i roční dobu.

"Už šeří se a fouká a vítr si píseň brouká... Martine sviť lucernou, ať můžem kráčet za Tebou." Symbolikou (ale ano, napíšu to pateticky) zářícího martinského světla, které se může jen množit, něco nového začíná.

Gábi