Spali bychom jako Jáchym. Lesní den u jeskyně Jáchymka

05.06.2016 20:19

Vezmou mě s sebou? Přijmou mě? Přece jenom jsou to zkušení výletníci, kteří mají za sebou spoustu, několik desítek lesních dnů a já jdu poprvé…

Berou mě, tak teď už jenom nezklamat! Před námi cesta Josefovským údolím, kolem Křtinského potoka. Hned na začátku, stejně jako na samotném konci lesního dne, mě zaráží, u kolika náhodně potkaných lidí a pocestných skupinka fajn dětí vzbuzuje přirozený zájem. Na začátku tohoto výletu jsou to rybáři, kteří jim ukazují právě nachytané kapry v kádích, a na konci cesty uhlíři, kteří jim podávají sami od sebe výklad o milířích a pálení dřevěného uhlí. Jako by si říkali, není víkend ani doba školních výletů, co tady ty děti?:-) Před námi Moravský kras, Adamov za zády a první palouček na zastavení - úvodní občerstvení a současně dnešní úkol:

„Víte co je to přirovnání?“ ptá se Gábi.  Děti dostávají papírky a na nich slova jako: větev jako had, pařez jako křeslo, květ jako hvězda, vzor jako bludiště, kůra jako kůže. „Pokud je najdete, tak si je zaškrtněte. A v případě, že uvidíte něco, co vám bude něco připomínat, tak si to zaznamenejte a přijďte za mnou a já to vyfotím!“ podotýká Gábi. Mech jako ostrov. List jako srdce. Splav jako vlasy! Vyrážíme vstříc dobrodružství! Hned nás vítají popadané stromy. Od toho jsem tady, říkám si a zvedám větve, abychom mohli projít. Stromy jako brána! V tom mi jedna větev těžkne v rukou a zrovna po ní jde Fabi, překonávající překážku. Tohle bude opravdové dobrodružství!

Holky pilně vyplňují lístečky, kluci spíš házejí kameny do řeky a zkouší, zda klacky překonají jezy. „Tady jsme v přírodní rezervaci, všechno má své místo, s ničím se nehýbe i padlé stromy jsou plné života, tak toho nechme a pojďme vstříc pouti, kluci!“ říká Gábi. Cesta je to členitá, chvíli přímo kolem potoka, chvíli strmou strání desítky metrů nad ním. Jak to, že tady ještě nejsou mraky? „Zas tak vysoko nejsme“ vysvětluje Radka.

Cestou pozorujeme brouky. Rozdíl mezi hovniválem a chrobákem řeší Naty a Maty. A není to jedno a to samý? Kluci vystopují žábu, najdou i mrtvého hlodavce. Je to myš nebo rejsek? „To je jedno, schovej to do trávy, holky to nemají rády a byly by smutný...“ říká Naty. V tom nás skupinka holek dožene. „Co tady je?“ „Nic, nic holky jdeme dál….“ kluci odvádí galantně pozornost. Gábi vezme do ruky, odkvetlou bílou kulatou pampelišku. Co vám připomíná pampeliška? „Pampeliška jako lízátko!“ „Pampeliška jako deštník!“ „Gábi, já taky vím, já taky vím a chce se mi to říct – pampeliška jako mikrofon.“:-)

V polovině to chce další přestávku, občerstvení a posilnění. „A víte, po kom se jeskyně jmenuje a kdo to byl poutník Jáchym?“ ptá se Gábi. „Tak si nasbírejte a vezměte do rukou poutnické hole a vydejme se k cíli!“ „Klacek jako anakonda!“  A Gábi už fotí….

„No tak to nevím, jak to stihneme, čtyři a půl kilometru“ obává se Gábi. „Jeden a půl kilometru za hodinu“ počítá Radka. „No, právě…“ kontruje Gábi. „Tolik jsem jim toho tam chtěla říct….“ Děti si to užívají. Kolik je pro ně 4,5 kilometru, jako 20 pro dospěláky? Nicméně ani jednou jsem za celý lesní den neslyšel, že by někdo nemohl, nebo nechtěl. Jsou v pohodě, rozchození, v kondici…. Už se blížíme, poslední zastavení v zatáčce u „stromu jako pták“!

 A pak to přišlo, rozdělili jsme se do dvou skupin pro bezpečnou návštěvu jeskyně!

Gábi není jen skvělý dobrodruh a vypravěč ale i speleolog! Ta to tady zná, každou chodbu! Nefalšované dobrodružství. Kdo tady žije? Netopýři a taky pavouk Meta temnostní. Vojta ho skutečně ve světle baterky ve skulince najde, všichni se díváme. Zkusíme zhasnout? Naštěstí sluníčko, které právě vyšlo, osvětluje některé chodby a hlavní dóm několika skalními otvory. „A kde si myslíte, že spal Jáchym? A kde byste si ustlaly vy?“ ptá se Gábi. Určitě tady nahoře, ale vzaly bychom si peřinu a nejteplejší spacák“ říkají holky. „To my bychom spali, klidně jen tak.“ trumfují kluci.  „A tam dole měl Jáchym asi pokoj pro hosty!“ shodnou se všichni. Zkusíme z jeskyně dlouze zavolat na druhou skupinu venku, slyší nás a taky nám odpoví!

A tak se vystřídáme a teď to přichází, já jsem s dětmi sám před jeskyní a Gábi a Radka s druhou půlkou šly dovnitř. Jak já je uhlídám?  Zvláště, když jsou stále v pohybu, někdo objevuje další jeskynní vlez, někdo jde svítit skalním otvorem na ty ostatní dovnitř a někdo se jde za jeskyni vyčůrat. Stále je počítám šest, šest, šest ať už ty holky přijdou! :-)

Cestou zpět ještě zaslechnu rozhovor malých Letokruháků: „Naštěstí už to nepůjdeme celý zpět, ale tam u jeskyně Modré paní bude autobusová zastávka.“ „To není jeskyně, ale sklípek Modré paní.“ povídá Lenička. „Ptala jsem se Gábi, proč je Modrá, ale to jediný dneska nevěděla“ dodává ještě. „Ale to je dobrá otázka….“ říká Kristýnka.

Už nám jede autobus! Je to návrat do reality se vším všudy… „A nejsou ty děcka špinavý?!“ ptá se řidič. Hned v Adamově vystupuju. „Díky Gábi, díky Radko, za výjimečný zážitek a den! A díky Letokruháci, že jste mě vzali a přijali! Ahóóóój!“  Mířím k autu a za čtvrt hodiny jsem jen s malým zpožděním v rádiu, to je střih! Jde to dnes ale úplně samo, mluvit k desítkám tisíc lidí v jeden okamžik je zcela banální proti tomu, hlídat šest svobodných dětí před jeskyní! V tom přijde sms od Gábi: „A představuješ si, že mikrofon je pampeliška!?“ Hm, myslím, že je to cesta…

Táta od Natyho