Poslední březnový den v 1. L

18.04.2016 19:30

Semínkový den

31.3.2016
 
Tolik se toho stalo! Začínáme v zahradě povídáním o semínkách, jak je pozoroval Karel Čapek v jeho Zahradníkově roce. Je to zapeklité – připravit správně půdu, když každé z nich je jiné, když potřebuje něco jiného, když se z každého „vylíhne“ něco jiného. Zkoumáme na už dříve vysetých semínkách – teď už vyrostlých rostlinkách, jestli je pravda, že fazole tlačí své semínko nahoru jako „hlavičku“, že původce rostlinky vážně nezůstává dole v hlíně… 
Trochu zázrak… 
Porovnáváme taky pokus se semínky ječmene – jak se jim dařilo na třech různých stanovištích. V teple a na světle, v zimě a ve tmě, a nebo jen ve tmě. Vždy s přísunem vody, ale s výsledky dost jinými. „Jé! to je úplně žlutý! A jak je to teňučký!“ komentujeme jeden přes druhého. (Zeptejte se dětí. Třeba si na výsledky vzpomenou.)
Pak už se ale dělíme do dvou skupin. Jedna vysazuje vyklíčená semínka munga, fazolí a už nevím, čeho dalšího, druhá seje pažitku, meloun vodní (o ten byl 
především zájem), hrášek, petržel nebo rajčata. (Nebo ta ne?) Někdo si vybírá i meduňku. Vysazené i vyseté zalijeme, s vodou vzpomeneme i na bylinkovou spirálu a jedlé keře a po svačině vyrážíme ven ze školy do jarního života. 
Paní, u jejíž předzahrádky se zastavíme, potvrzuje Daníkovi K., že jde vskutku o plicník. Vytahuji zase Zahradníkův rok a čtu část kapitoly o pupenech, která začíná slovy „Dne 30. března…“ Takže včera! Diskutujeme o tom, kolik našich pradědečků už žilo před více jak 80 lety, tedy v době, kdy to Čapek napsal a jsme zvědaví (tedy ne úplně všichni;-), jestli budou pukat stejné pupence v knize i kolem nás. Dětem přitom posílám pupence bezu nebo vyhřezlé jehnědy z topolu. Zkoušíme si uvědomit, co přijde po květu, co po plodu… 
Kdo chce, přidá se k pohybovému vyjádření rostoucího semínka jakékoli rostliny, které pak všechny končí na tlející hromadě kompostu (naštěstí se všichni smějeme). Smějeme se i u básničky Petra Nikla Hlavy. Nezapomeňte, že z každého vyroste něco jiného! Zkus to nakreslit. Nebo by ses chtěl/a báničku naučit? Nebo vymyslet svou vlastní? Do toho. Gábi
 
Hlavy (Petr Nikl)
 
Hlava jako kedluben, co je uvnitř, nejde ven. 
Hlava jako květák, nevidí se jen tak. 
Hlava jako brokolice, někdy méně, jindy více.
Hlava jako kudlanka, uvnitř hlodá hádanka.
Hlava jako višně, natřásá se pyšně.
Hlava jako trnka, lehce to v ní brnká.
Hlava jako dýně odpočívá v klíně.
Hlava jako hrozen, obývá ji blázen.