Po stopách

17.01.2016 18:00

Kloužeme za stopami – společně 1. L i 2. L

Hned na začátku výpravy ve čtvrtek 14. ledna nás čekalo několik „překážek“, než jsme se k brance vedoucí do obory Holedná dostali. Přesně šlo o 3 větší zamrzlé kaluže a 1 dětské hřiště. Odložené vánoční stromky pak byly spíš výzvou pro Honzu B. a Fabiána. Na otop si je nakonec domů neodvlekli, ale vzali je ekologicky dovnitř obory, kde po rozkladu splynou s lesem. (Fabián s ním za sebou zametal ledovou cestu skoro celou dobu výpravy.) Ale pozor! 
Stromky musí projít pečlivou kontrolou – co kdyby se zapomenutý háček od ozdoby zasekl některému z obyvatel obory v krku?! 
Pořádná výzva byla pak naprosto a všude zledovatělá cesta oborou, která některým proměnila výpravu v boj o přežití. Některým dříve, jiným později. (Třeba Hugo si hned na začátku natloukl nos, ale za dvě hodiny už zase statečně pochodoval po ledovce. Supr! Gábinka pak překonala strach z hrozícího pádu a dlouhou část cesty šla středem po ledové krustě. Eliška se raduje: „Hele, Gábi, Bobeš /její alterego malého hříběte/ je na ledě!“) 
Po prvních deseti metrech nacházíme první zvířecí stopy zamrzlé v ledu. Pes domácí! „To zasádrujem!“ řekne nekompromisně Honzík B. Nejde (ani se nechce) to zastavit. Deset dětí zůstává čekat se zasádrovanou stopou, ostatní jdou pomalu dál a někteří z nich měli štěstí, protože mohli uvidět muflony.
 
Na svačinku jsme už zase všichni spolu. Táďa mi nutně musí ukázat „divnou věc, ve které je asi elektřina.“ Nebo plyn? (mrk) Oranžovo-černé železné tyče a jejich číselná označení pak kontrolujeme další část cesty a Vojta L. mě ujišťuje, že mi ani po třech stroužcích česneku nesmrdí z pusy. „Já totiž česnek miluju! I cibuli! Jím to syrové.“ Rozumíme si… Přes diskusi o přírodním antibiotiku a s pohledem na padající děti kolem si s klukama sdělíme i naše zkušenosti s doktory z oboru chirurgie… S Ondrou zkoušíme měřit tloušťku ledu na mrňavém jezírku/obrovské kaluži a po chvíli už místo našich prstů sádrujeme stopy daňků s Kristýnou. Ty už jsme též potkali (ale ne každý si jich dokázal všimnout), a dalšího (nebo stejného?) psa. 
S ledem to nejde lehko, ale výsledky se podařily.„Co je to za značku?“ ptá se Dan K. a ukazuje na kosočtverec vyrytý do kmene jednoho stromu. „Děti, co je u silnice za značku ve tvaru kosočtverce?“ „Hlavní silnice. Ale tady chybí ještě žlutá barva kolem,“ říká někdo z 2. L. „Znamená to to a to...“ Uf… Vyjde to i za dva roky? (smích) Jdeme dál a přicházíme k úžasné přírodní skluzavce. Když zasvitne sluníčko, všem se v ní odráží postavy jako v zrcadle. Najednou stojím uprostřed nádraží, kde všichni nasedají do vlaku. Dopravu chvíli řídí Míša. Tělíčka otlučená mnoha pády a vypjatá soustředěním se na to, aby nespadla, zase ožívají. 
U jundrovské brány pak zopakujeme, koho jsme potkali a co jsme všechno vyzkoumali. Pak (zase) z kopce dolů a už (zase) po nohách. Naštěstí se bez sádry už obejdeme…Gábi
 
P.S.: Jestli ještě máte vánoční stromeček, vezměte s ním děti na výpravu do obory Holedná. Nebo jinam do lesa… Pro SAKO Brno, a. s. je jich škoda.