Lesní den v Edenu 22. 03. 2018

22.03.2018 11:36

Každý z nás, dětí i dospělých, tam viděl a zažil něco jiného. (Jak už to bývá.) Jakýmsi záměrem bylo ladění na Velikonoce a poznávání tradic spojených s Velikonocemi, snad možnost nahlédnout někam do hlubin těchto tradic, podívat se na to, jaké byly v minulosti... A pak, aby mohly děti zažít ten pohled nebo pohledy, které Eden nabízí. Myslím tím pohledy environmentální, pohledy na člověka propojeného se Zemí.

A takhle nějak to bylo...

Dlouhá cesta pomalým vlakem, ale nakonec jsme přece jen dorazili.

V Edenu se dvou skupin ujali dva průvodci. Ta mladší skupina začala barvením květiny na hvězdě. Potom jsme šli do Horácké vesničky. Procházeli jsme jednotlivé chaloupky – stavení, kde nám průvodkyně povídala něco o tom, ve které chaloupce jsme, kdo tam žil: včelař, tkadlec, hrnčíř, mlynář,… A také povídala o tom, jaká asi ta jeho obživa byla. V chaloupkách jsme jakoby procházeli předvelikonočním a velikonočním časem, slyšeli jsme, jaké zvyky byly s některými dny spojené – Masopust, Popeleční středa, některé neděle v postní době, slavení Velikonoc věřícími venkovskými lidmi. Od začátku bylo vidět, že zájem o to povídání nebyl u dětí velký, a nejraději by paní průvodkyni rovnou řekly: „Nechte nám tu chaloupku, potřebujeme sami prozkoumat, co tu je a jak to funguje.“ A tak to někdy bylo. Přechod z chaloupky do chaloupky znamenal rozběhnutí po jejím okolí, využití minisvahu k válení sudů, k bitkám a měření sil, zkoumání pevnosti ledu a kamení…

Opravdové akce ale přišly pro letokruží děti až potom. Aneb „To nejlepší nakonec:“ Nakupování suvenýrů nebo turistických známek, expozice Příběh půdy (volně k prozkoumání) – s krtkem a jeho báječnou skluzavkou, traktory a mlácení obilí, nebo dětská kuchyňka s igráčky, kteří jsou tam připravení na zahájení své brzké výstavky. Užili jsme si venkovní hřiště, které nám pracovníci Edenu ještě před zahájením sezóny laskavě otevřeli.

Někdo si prošel smyslovou stezku, někdo se vypravil do Pohádkové aleje s malými nejen lanovými aktivitami. I tady zase bylo vidět, že pro děti, hlavně kluky, jsou lidské výtvory příliš jednoduché, a tak jsou s nimi brzy hotovi. Zato zamrzlá voda v kalužích, rybníčkách a močálech, hýbání ledy vším, co se dá najít kolem, to bylo to pravé zaměstnávající dobrodružství. Ještě snad stálo za to dobýt vrchol Zubra…

A pak do kopce a na vlak. Únava? Spaní ve vlaku? Nikoli. Možná až doma…