Koniklece...

21.04.2016 18:56

Sejdeme se na vrchu. Koniklecovém.

 

„Úplně nejvíc na celém světě,“ slyším z hloučku dětí, se kterými čekáme na autobus směr Nový Lískovec. Těší mě, že předem dané informace se ujaly. Na Kamenném vrchu, kam míříme, je skutečně (údajně) největší populace koniklece velkokvětého na světě. „Já už se tak těším, na tu koní klec!“ říká Gábi. Na Anthroposu se loučíme s druháky s tím, že se sejdeme na vrcholu.

Úplný vrchol kvetoucí sezóny jsme sice nestihli, ale i tak bylo co obdivovat. Snažíme se chodit všímavě a opatrně, hodí se lupy. Eli už se těší na zápis do třídní kroniky lesních dnů a nechává se fotit s prvním květem, na který narážíme. Zjišťujeme, že „příjmení“ koniklece má své opodstatnění a po svačince mluvíme o tom, proč je část s konikleci oplocená a co za plotem vidíme. Je to les (především z náletových) borovic, jejichž semenáčky lidé odstraňují, aby tu bylo místo pro koniklece… Fabiho, Honzíka a Huga ale víc zajímá klacek, který uvízl ve větvích modřínu, a tak ho začali místo poslouchání výkladu o místě sestřelovat. Proč ne.

Cestou na další zastavení chutnáme borovicové jehličí – je vážně docela kyselé! Není divu, že pod nimi, na kyselé půdě, koniklece růst nechtějí. Příběh koniklecího semínka, který poslouchaly především holky, nám prozradil, že koniklec se kamarádí s větrem, který posílá jeho semínka dál. Zkuste spočítat, kolik okvětních listů koniklec má. Všichni a ve všech případech napočítali 6! Většina dětí pak nadšeně a precizně (sic!) začíná kreslit samotné rostlinky. Maty má úplný vědecký přístup, Leni pokreslila obě strany výkresu, Kristy, Eli a Gábi se rozhodly nakreslit všechny etapy květu, Fabi dokonce znázorňuje vítr odnášející semínka a Honzík se zababuší pod bundu, aby mu občasné dešťově kapky nesmáčely papír.

Před odchodem vyjadřujeme tip, jestli je koniklec jedovatý nebo. Co myslíte vy?

Na cestě se potkáváme s 2. L, kde většina pod vlivem začátečních zkušeností s angličtinou skanduje: „Orange, orange, my favourite food is orange,“ a pak se roklinou spouštíme zase dolů do tepu města. Gábi