EXPEDICE ÁRDOM

01.04.2016 16:30

31. 3. – 1. 4. 2016 

Po dvoudenní expedici ÁRDOM usedám s teplým čajem hned "za tepla" k počítači, abych se s vámi podělila o některé zážitky. Ve čtvrtek ráno jsme skoro všichni ze 2.L nastoupili do vlaku směr Staré Město. Rychlík byl liduprázdný. Pohodlně jsme se zabydleli ve druhé třídě. Děti však brzy obsadily i třídu první, kde se u stolku daly hrát pořádně karty. Pan průvodčí tomu rozuměl, a tak se vesele jelo a hrálo. 

Ve Starém Městě jsme zamávali vlaku a chvilku zvažovali, zda se vydat do Modré pěšky po cyklostezce. Nakonec mapa ukázala 6,3 km, a to bylo s těžkými bágly na zádech moc. Šlo se na autobus. V Modré jsme byli před 11. h. Ze zastávky jsme seběhli prima travnatý svah. Najednou únava zmizela, batohy popadaly ze zad a děti lítaly nahoru, dolu, do všech stran, narážely, padaly, jedly sedmikrásky... řádily. Konečně!!! Bylo krásně, teplý sluníčkový den. I náves v Modré se nám líbila. Všude samá narciska, minimum plotů, elektrika položená v zemi. Vše milé, příjemné. Jedna starší paní se s námi zastavila a o vsi nám vyprávěla. Po nákupu v místní "sámošce" jsme se vypravili směr rybník. 

Cestou, u jednoho extra dlohého záhonku, se kluci pustili do počítání květů. Když jich napočetli 100, odhadli, že všech jich bude asi tak 400! Poobědvali jsme u rybníka plného ryb a kačen. A pak už se vydali na prohlídku "Živé vody." To vám bylo něco! Podrybníkové akvárium, ooobrovské ryby, paní průvodkyně plná zajímavostí a nakonec osvěžení neb venku bylo 20°C.

 

Báječně osvěženi, někteří díky kluzkému dnu, trochu víc :), jsme se přesunuli o mnoho set let zpět. Do domečků, ve kterých žili lidé v době Velké Moravy. Ten nejmenší, taková polozemljanka o jedné místnosti na délku jedné postele, byla domovem pro osmičlenou rodinu! Neuvěřitelné! "Jak to, že si tu lidé nepřekáželi?". V dnešní době potřebujeme mít každý svůj pokoj, tenkrát se žilo hlavně venku. Děti skanzen nadchnul. Hned začaly obsazovat jednotlivé chatrče. Ti "žili" u šperkaře, ti u hrnčíře, ti v kovárně, holky a já v pekárně... Pan průvodce byl trpělivý a dětským hrám rozuměl. Nahlédli jsme i do starého kostelíka, kde se chystala svatba – mechová cestička, lustr z větví... moc se nám to líbilo. Podívejte: 

V pozdním odpoledni jsme se plni dojmů a někteří na pokraji sil vydali ubytovat. Šli jsme po cyklostezce, takže jsme si ani nevšimli plynulého přechodu z Modré do Velehradu. Tady nás před řeholním domem vyhlížela sestra Václava. Vítala nás s úsměvem, hladové a celé báječně oválené pozvala dál. Ubytovali jsme se v prostorné místnosti, kde už nás na stolech čekala večeře. Všichni jsme se vděčně pustili do rizota či vaječné pomazánky a výborného chleba z nedaleké pekárny. Sestra Václava spokojeně přihlížela, jak hladoví poutníci spokojeně přežvykují. Přišla chvilka vybalování, nafukování karimatek, hledání místa na spaní, zalezení do spacáku, vylezení ze spacáku, poskakování a vůbec všeobecné radosti. Po príma dnu a v láskyplné péči sester to ani nešlo jinak. Vyhlíželi jsme z oken a rozhodli se ještě pro podvečerní procházku. Nahlédli a prolítali velikou zahradu, zachránili uvízlého medvídka ze stromu, dost zblízka prozkoumávali nově spuštěnou fontánu a kdo vyvázl suchý, došel k újmě před bazilikou u pítka s vodou. Ta vám byla tak dobrá, že jsme si slíbili, nabrat si druhý den do flašek na cestu domů. Za soumraku jsme v pluli zpět do našeho pokoje, sprchovali se a brzy šup natáhnout. Před spaním jsme si vyprávěli příběhy o zvířatech a postupně usínali...

Ráno nás čekalo aprílové probuzení, plné veselých vtipů. Děti se ihned pustily společnými silami do balení. A přitom už vyhlížely sestry se snídaní. Dostali jsme ještě plno dárečků a popovídali si se sestrou Václavou. Zjistili jsme, že jsme toho tady ještě plno neviděli. A tak se v září zase vrátíme :) Tentokrát alespoň na dvě noci a brigádu v sadu. Sestra Václava se z plánu radovala s námi. Poslední rozloučení, poděkování, obejmutí a vyrážíme na autobus. Za deset minut projíždíme kolem řeholního domu a před vrátky stojí anděl a mává nám na rozloučenou... mám slzy na krajíčku. 

Ujíždíme do Starého Města, kde se chystáme na prohlídku KovoZoo. Pár základních rad a už se děti rozbíhají do všech koutů zahrady. Všechny zvířata jsou vyrobena z odpadních materiálů a každé je něčím originální. Nebudu vám více prozrazovat, určitě se do těchto míst vydejte na výlet. Stojí to za to! Expedice mne naplnila a rozšířila obzor. Tohle prostě do prostor "školy" nejde vměstnat. Je potřeba občas zevnitř vyjít ven a nechat se naplnit :) A tak nám všem, krásný den, zevnitř ven Lenka