Petra Komárková


ředitelka ZŠ Letokruh

Petra vystudovala Pedagogickou fakultu Jihočeské Univerzity, obor Učitelství pro střední školy, a v rámci celoživotního vzdělávání si rozšířila kvalifikaci na učitelství 1. stupně. Na Univerzitě Pardubice vystudovala fakultu Veřejné ekonomiky a státní správy. V Brně vystudovala doktorské studium na Fakultě informatiky na Masarykově Univerzitě. Rok vyučovala na Univerzitě Porto v Portugalsku, strávila pracovně i cestováním více jak rok v USA, několik měsíců pracovala v Německu. Organizační schopnosti si vytříbila např. při koordinování víceletého mezinárodní projektu. Dále se vzdělává, sleduje trendy ve vzdělávání ve škole i mimo ni, zajímá se o alternativní pedagogické přístupy, absolvovala vzdělávání v Montessori pedagogice (od několika hodinových seminářů přes vícedenní vzdělávání až po měsíční AMI kurz). Je jedním ze zakládajících rodičů základní školy Letokruh a od března 2018 je jejím jediným zřizovatelem. Zároveň vybudovala a řídí vlastní soukromou Montessori školu v Brně-Chrlicích. Má 3 děti. Ráda cestuje, snowboarduje, jezdí na silničním kole, čte či studuje, zahradničí a tvoří rukama.

Motto: Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.

 

Kde a na jakém typu škol jsem působila v předchozích letech?

V posledních letech jsem se věnovala především malotřídní montessori škole Mint v Brně. Předtím jsem se pohybovala na půdě vysokého školství a nějakou dobu jsem přednášela i v zahraničí. Část zkušeností si nesu i ze soukromých gymnázií. 

 

Co mě na práci s dětmi, ale i dospělými, baví především?

Vždycky mne okouzlovala přímočarost dětského myšlení. Věřím, že když dokážeme dětem rozprostřít možnosti, kudy se lze ubírat, najdou si s otevřenou myslí a zaujetím tu cestu, která je právě "ta jejich". Jedinečná a jim blízká. S dospělými je to podobně. 

 

Co mi připadá důležité děti na základní škole naučit?

Každý očekává, že děti se v prvních školních letech naučí obstojně číst, psát a počítat, později řadu dalšího. Samozřejmě ano, to ale vnímám jako vedlejší produkt fungování dětí ve škole. Jako podstatné vidím ukazovat dětem, jak být skutečnou součástí komunity (ať už třídní, školní či jiné) a jak si být vědomy jejich místa v ní, ve světě. Pro děti to znamená naučit se, že sám toho člověk moc nezmůže, že každý něco umí a svým umem může napomoci mnohem větší věci, když do sebe střípky schopností komunity zapadnou, a také třeba to, že téměř vždy existuje více řešení. 

 

V čem by měl být Letokruh jiný oproti klasické škole?

Letokruh jiný je. Je hravý a živý. Je blízky přírodě. Je zde úzký a rovný vztah mezi dětmi a pedagogem, dětmi navzájem. Děti řadu věcí zažívají na vlastní kůži i přesto, že by bylo velmi jednoduché to teoreticky popsat několika větami. Ale zažít si znamená porozumět. 

 

Co je podle mne na práci ředitele nejdůležitější a co nejtěžší? 

Práci ředitele provází řada aktivit z nejrůznějších oblastí (pedagogické, provozní, ekonomické, aj.),ty probíhají současně a je potřeba se jim věnovat. Proto je pro mne důležité mít přehled o potřebách každé z nich. Jenže ředitel je jen součástí školy jako celku, její atmosféry a fungování a tam jsou nejdůležitější lidé a vzájemná komunikace. Přijímám věci tak, jak přichází, proto asi nevnímám něco, co bych označila za nejtěžší. 

 

Jak si představuji v Letokruhu komunikaci s rodiči?

Komunikace, a to nejen s rodiči dětí, by měla být otevřená a založená na vzájemné důvěře a předpokladu, že rodič chce to nejlepší pro své dítě, a proto si Letokruh zvolil, a zároveň že "škola" dělá vše proto, aby mohla to nejlepší dítěti nabídnout. A pokud si začneme vytvářet nějaké domněnky (protože lidé si obecně domněnky vytvářejí), je vždy nejlepší se o nich reálně přesvědčit, než je vezmeme za své. 

V posledních letech jsem se věnovala především malotřídní montessori škole. Předtím jsem se pohybovala na půdě vysokého školství a nějakou dobu jsem přednášela i v zahraničí. Část zkušeností si nesu i ze soukromých gymnázií. 
 
Co Vás na práci s dětmi, ale i dospělými, baví především?
Vždycky mne okouzlovala přímočarost dětského myšlení. Věřím, že když dokážeme dětem rozprostřít možnosti, kudy se lze ubírat, najdou si s otevřenou myslí a zaujetím tu cestu, která je právě "ta jejich". Jedinečná a jim blízká. S dospělými je to podobně. 
 
Co Vám připadá důležité děti na základní škole naučit?
Každý očekává, že děti se v prvních školních letech naučí obstojně číst, psát a počítat, později řadu dalšího. Samozřejmě ano, to ale vnímám jako vedlejší produkt fungování dětí ve škole. Jako podstatné vidím ukazovat dětem jak být skutečnou součástí komunity (ať už třídní, školní či jiné) a aby si byly vědomy svého místa v ní, ve světě. Pro děti to znamená naučit se, že sám toho člověk moc nezmůže, že každý něco umí a svým umem že může napomoci mnohem větší věci, když do sebe střípky schopností komunity zapadnou, a také třeba to, že téměř vždy existuje více řešení. 
 
V čem by měl být Letokruh jiný oproti klasické škole?
Letokruh jiný je. Je hravý a živý. Je blízky přírodě. Je zde úzký a rovný vztah mezi dětmi a pedagogem, dětmi navzájem. Děti řadu věcí zažívají na vlastní kůži i přesto, že by bylo velmi jednoduché to teoreticky popsat několika větami. Ale zažít si znamená porozumět. 
 
Co je podle vás na práci ředitele nejdůležitější a co nejtěžší? 
Práci ředitele provází řada aktivit z nejrůznějších oblastí (pedagogické, provozní, ekonomické, aj.),ty probíhají současně a je potřeba se jim věnovat. Proto je pro mne důležité mít přehled o potřebách každé z nich. Jenže ředitel je jen součástí školy jako celku, její atmosféry a fungování a tam jsou nejdůležitější lidé a vzájemná komunikace. Přijímám věci tak, jak přichází, proto asi nevnímám něco, co bych označila za nejtěžší. 
 
Jak si představujete v Letokruhu komunikaci s rodiči?
Komunikace, a to nejen s rodiči dětí, by měla být otevřená a založená na vzájemné důvěře a předpokladu, že rodič chce to nejlepší pro své dítě, a proto si Letokruh zvolil, a zároveň že "škola" dělá vše proto, aby mohla to nejlepší dítěti nabídnout. A pokud si začneme vytvářet nějaké domněnky (protože lidé si obecně domněnky vytvářejí), je vždy nejlepší se o nich reálně přesvědčit, než je vezmeme za své.