Petr Okurka

Třídní učitel 2. L školního roku 2017/18

Petr vystudoval učitelství pro první stupeň základní školy na univerzitě v Olomouci. V té době ho bavilo zpívání ve studentské schole a dětské letní tábory. Po studiu cestoval za prací a za poznáním do Izraele, kde strávil jeden rok. Když se vrátil, pracoval nějakou dobu jako novinář v regionální redakci novin. Jeho první učitelské místo bylo na základní škole v Jimramově. Potom, a po další novinářské přestávce od školy, byl ředitelem na venkovských málotřídních školách. Zajímá se o možnosti svobodného a smysluplného vyučování a zdravého přístupu k dětem. Užil si dvoutýdenní kurz angličtiny a metodiky v Oxfordu a řadu krátkých kurzů. Například kurz Hejného matematiky, která ho baví, nebo kurz češtiny Hany Mühlhauserové, která ho taky velmi oslovuje.

„Rád cestuji, poznávám nová místa a nové lidi. Mám rád hudbu i ticho, východ i západ Slunce, svěží vzduch i letní teplo, čistou stránku, kterou můžu popsat, i tu popsanou, do které se můžu začíst, divokou krajinu i velkoměsto, děti i babičky nebo dědečky. Jsem rád kdekoli se svojí rodinou, sám u svého piana, nebo jakkoli na zahrádce. Mám rád svobodu a dveře otevřené novým možnostem.“

motto:

Myšlenky, které mě oslovují a zaměstnávají, se časem mění. Mnohé „různé“ myšlenky obsahují často v podstatě totéž. Teď mě k položce „motto“ napadají tyto myšlenky:

Nic není náhoda.

Účel nesvětí prostředky.

Co je důležité, je očím neviditelné.

 

Co Vás zaujalo na škole Letokruh?

Na škole Letokruh mě zaujal především její respektující přístup k dětem, rodičům i učitelům. Když jsem pak školu začal poznávat zblízka, zaujali mě lidé, se kterými jsem se tu setkal, a to svou otevřeností a pozitivním nábojem.

Kde a na jakém typu škol jste učil/a v předchozích letech?

Začal jsem učit na klasické, plně organizované škole. Později jsem působil na dvou venkovských málotřídních školách jako ředitel. Všechny tři školy jsou na Vysočině, každá ale v jiném jejím koutě.

Co Vás baví na práci s dětmi především?

Na práci s dětmi mě baví především to, že je to vzájemné učení se. Také to, že je proměnlivá, nikdy není stejná jako někdy v minulosti. Mám rád bezprostřednost a spontaneitu, které u dětí nacházím víc než u dospělých. A nejvíc mě baví asi to, když se děti baví a smějí. (Ideálně mému vtipu J)

Co Vám připadá důležité děti naučit?

Připadá mi důležité naučit děti být samy sebou, být svobodné s ohledem na druhé, na své okolí, na naši Zemi, ale i s ohledem na sebe samé – na to, co jim prospívá a posouvá je dál. Také rád podporuji a pomáhám rozvíjet jejich schopnost samostatně a tvořivě myslet. Dále mi připadá důležité rozvíjet dobrý vztah ke čtení, řešení problémů a kooperaci s druhými.

Jaké pedagogické koncepce ve své práci využíváte?

V práci s dětmi se nechávám inspirovat respektujícím přístupem. Mám rád, když nemusím hodnotit. Když s dětmi najdeme jejich vnitřní motivaci a nemusím je ovládat / uměle motivovat sám. V této době prožívám víc do hloubky to, že každý potřebuje něco jiného. A to, že jedna pedagogická koncepce v provedení různých lidí není nikdy stejná. Takže vlastně nejraději využívám tu svoji koncepci J. I pro mě je metou v hromádce pedagogických koncepcí být sám sebou – nalézt cestu inspirovanou smysluplnými koncepcemi (R+R, Montessori, zážitkovou pedagogikou, apod.), ale vlastní a originální, mé okolí (doufejme) obohacující J.

V čem je Letokruh jiný než klasická třída?

V Letokruhu nejsou žáci považováni za podprůměrné, průměrné nebo šikovné. Učitelé se nesnaží děti „někam dostat“. Jsou tu snad společně se učící děti a skupina lidí s dobrou vůlí a rozvíjejícím se poznáním, kteří dětem vytváří co nejlepší podmínky ke vzdělávání. A kterým jde i o spoluvytváření společenství.

Věřím, že lidé v Letokruhu dělají to, v čem vidí smysl, a hledají smysl ve všem, co dělají. Letokruh vnímám jako smysluplný.

Velkým rozdílem je důvěra. Důvěra ve schopnosti dítěte, v jeho volbu a v cestu, kterou si pro sebe volí.

Jaký způsob hodnocení dětí je Vám blízký?

Když hodnocení, tak slovní. Jinak mi vyhovuje nehodnocení. Smysl mi dává zpětná vazba, ideálně opřená o vlastní hodnocení dítěte.

Jak si představujete komunikaci s rodiči?

Jako setkávání. Jako naslouchání i sdílení. Formálně i neformálně. Říct, co chci říct, a slyšet, co chce říct rodič. Cílem setkávání s rodiči je lepší poznávání dítěte (děti se někdy projevují ve škole jinak než doma) a hledání cest, jak dítěti pomoci a jak mu usnadnit vzdělávání