Lenka Poulová

Třídní učitelka 4. L (sdružená 4. a 5. třída)

"Těším se na děti, na  společné prozkoumávání zahrady, lesů, vod, na tvoření nových her a objevování souvislostí, na radost a skotačení, na dětské nápady a nekonečnou fantazii, na rozhýbání těla a překonání úskalí, na kamarády a kamarádky... zkrátka na zážitky!"
Neb jak praví klasik: "Jen Tvé prožitky v Tobě zůstanou" :)

Co Vás zaujalo na škole Letokruh?
Líbí se mi možnost být s dětmi často „venku“ – na zahradě, na louce, v lese, zkrátka v přírodě a přímo tam čerpat vědomosti. Objevovat nové věci a učit se v běžném životě (návštěvou farmy, péčí o rostliny, vařením, apod.).

Kde a na jakém typu škol jste učila v předchozích letech?
Začínala jsem v Plzni na hokejové základní škole, ve třídě plné kluků - hokejistů.:-) Pak jsme se odstěhovaly s dcerou za manželem do Brna a tady jsem poprvé potkala Montessori pedagogiku v praxi. Rok jsem prožila jako učitelka v Montessori školce Sluníčko a poté jsem začala pracovat s dětmi v Montessori třídě na ZŠ Gajdošova. Děti jsem vedla od první do páté třídy a bylo to mnoho společně zažitých chvil nejen ve třídě, ale i o víkendech či prázdninách. Dodnes se setkávám s dětmi i jejich rodiči. Na roli učitele se dívám za ta léta už úplně jinak, baví mě improvizovat, přizpůsobovat program dětem, tvořit a hrát si.

Co Vás baví na práci s dětmi především?
Děti samotné – jejich otevřenost, přímost, jedinečnost, fantazie, vynalézavost, radost…jsou velikým zdrojem a já se s nimi stále učím. Každé dítě většinou rádo poznává, objevuje, je šťastné z nově zvládnutých dovedností, je otevřené a přirozeně zvídavé. Někdy tento elán dokáže pokazit jediná věta: „Počkej ve škole, tam tě přejde legrace!“ Proč se ale držet modelu: „Zkrátka se to musíš naučit!“, když existuje nekonečně mnoho hravých způsobů, jak se učit? Život přeci nemusí být zákonitě dřina, povinnost, nuda a teprve potom zábava. Co si konečně dovolit učit se zábavně a s chutí? Disciplína a poslušnost zní vojensky… Přijmout společná pravidla, díky kterým nám bude ve skupině dobře a budeme se moci na sebe navzájem spolehnout, je mi daleko bližší. Autorita vychová buď zcela poslušného žáka (ovečku), nebo sobě rovnou autoritu, která bude jednat stejným způsobem (zákazy, tresty, pochvaly…). Děti poznají přirozenou autoritu učitele a krásně mu jeho systém zrcadlí. Stačí býti trošku vnímaví a hned víme, na čem jsme a kde na sobě zapracovat. Velmi cenné je umět slyšet sebe i druhé, vnést do týmu své myšlenky a zjistit, že myšlenky druhého mohou být zcela jiné než ty naše. Posiluje to v nás schopnost umět se prosadit, ale umět se i stáhnout zpět, je-li to potřeba. Zkrátka vyvažovat a všemi smysly vnímat svět. Partnerský vztah učitele a žáka způsobuje radostný učební proces jak dětem, tak i dospělým.

Co Vám připadá důležité děti naučit?
Objevit svůj vnitřní potenciál, umět nahlédnou do sebe, naučit se pracovat se svými pocity a myšlenkami…zároveň objevovat svět, ve kterém žijeme…a do toho patří i čtení, psaní a počítání :-).

Jaké pedagogické koncepce ve své práci využíváte?
Především se snažím naladit se na děti a porozumět jejich myšlenkám a emocím. Pak jsem přesně tam, kde mám být. Často s dětmi prožiji den, jehož téma vznikne teprve při ranním kruhu. Téma začneme společně prozkoumávat, hledat v knihách, na internetu, nakonec si děti vytvoří třeba vlastní knížku apod. Pokud děti objeví svou vnitřní touhu poznávat, je to ten nejcennější vnitřní motor. A děti tuto vnitřní touhu přirozeně mají, jen jim ji nevzít sezením v lavicích a opakováním z učebnic. Ideální je nechat dané téma prostoupit do všech „vyučovacích předmětů“ a vytvořit tematický projekt, epochu, příběh. Při mé výuce pracují děti často individuálně  - kdy každý pokračuje v učivu svým tempem a podle svých možností. Ráda používám Montessori pomůcky, na kterých se děti učí nové učivo smyslovým prožitkem.

V čem to bude Letokruh jiný než klasická Montessori třída?
Budeme mnohem více venku a v přírodě, blíže opravdovým věcem a praktickému životu, který nás naučí více než abstraktní vyprávění si o životě za zdmi školy.

Jaký bude harmonogram dne?
Každé ráno se budeme scházet na školní zahradě, kde se společně pozdravíme, přivítáme nový den a venku budeme tvořit, objevovat, stavět, kutit, učit se nejen pohybovým dovednostem, skupinové práci, vzájemně se domluvit, komunikovat, řešit vzniklé problémy a hledat různé způsoby řešení. Zkrátka mít otevřené oči, uši i srdce. Příroda nám poskytne mnoho výukového materiálu ­ bylinky, keře, stromy, drobné půdní živočichy, ptáky, vodu, oheň – slunce...nahlédneme na své tělo i do něj, přes mikrokosmos až k makrokosmu. Venkovní aktivity zakončíme svačinkou a přesuneme se do učebny/třídy, kde budeme své získané informace z venku ověřovat a rozšiřovat. Budeme si dělat záznamy z pozorování, zapisovat a zakreslovat nové objevy. Také nás zde budou čekat různé pomůcky, které dětem předají mnoho informací o mateřském jazyku i počítání. Den zakončíme společně v kruhu a povíme si popovídáme si o své dopolední práci. Jiný den bude ve čtvrtek. To se na celý den vypravíme do lesa, divadla, na výstavu nebo do nějaké dílny a budeme hlouběji pronikat do záhad obyčejných věcí kolem nás.

Jakým způsobem hodnotíte děti?
Nemám moc ráda slovo „hodnotit“. Každý přeci děláme věci tak, jak nejlépe umíme! A o dětech, které jsou čímkoliv zaujaté, to platí obzvlášť. Měli bychom vycházet z toho, že každý z nás je jedinečný a každý máme jiný dar. Jak potom tyto dary oznámkovat??? Naštěstí již sedm let mohu psát dětem slovní hodnocení. I když i tady dětem říkám, že samy nejlépe vědí, jak jim co jde. A kdyby měly jinou Lenku, dostanou úplně jiný dopis. To je vlastně vysvědčení, kde vyjádřím (jak nejlépe umím :) co s dětmi zažívám, jaké je vidím, jak vidím jejich učení, spolupráci s ostatními, řešení konfliktů apod. V prvé řadě se děti učí hodnotit samy sebe. Možná bych spíše uvedla, že hledají v sobě odpověď. Třeba na otázku: „Leni, jak se ti líbí můj obrázek?“, odpovídám otázkou: „A jak se líbí tobě?“... teprve potom hledám, co mě na obrázku zaujme.

Učíte něco frontálně?
Málokdy stojím před dětmi, vykládám učivo a děti jen naslouchají. Milují, když jim vyprávím své příběhy ze života. I děti mezi nás přinášejí mnoho nového a je pro ně veliká škola umět ostatním sdělit, co mají na srdci a naopak také naslouchat druhému. Společně si třeba čteme, i díky knize často pátráme třeba po vysvětlení nových slov či dalších souvislostech. Společné hraní nám přinese také novinky...zkrátka tvořivých způsobů učení je nekonečně mnoho a jen ojediněle je to frontálním způsobem.

Jaká bude komunikace s rodiči?
Otevřená.

Ráda bych zapisovala postřehy z každého dne do blogu na webových stránkách Letokruhu. Rodiče, babičky, kdokoliv si může přečíst, jaký měly děti ve škole den. Také se několikrát do roka sejdeme s rodiči a dětmi na individuálním pohovoru, abychom si mohli popovídat o všem  potřebném. Děti si povedou svůj deníček zážitků, který rodičům vypoví hodně o dětech a jejich práci ve škole.
Častá.
Jelikož budeme s rodiči spolupracovat, tvořit lesní dny, organizovat výpravy, zabydlovat školu, zkrátka rodiče zcela přirozeně vstoupí do výuky svých dětí a na to se moc těším.

Ještě krátký životopis...

Lenka pochází z Klatov, od roku 2002 žije v Brně. Vysokou školu pedagogickou studovala v Českých Budějovicích a v Plzni, v Praze absolvovala akreditovaný kurz Montessori pedagogiky, prošla kurzem Respektovat a být respektován a účastní se hravých seminářů Intuitivní pedagogiky. Sedm let učila v Montessori třídě na ZŠ Gajdošova v Brně-Židenicích. Lenčiny radosti a zájmy? Hudba, tanec, procházky, dcera, kamarádi a společné pobyty v přírodě, Jarda Dušek a jeho dohody, myšlenky, smích, improvizovaná divadla, cestování, sluníčko, vítr, bylinky, houpací síť...

Lenka Poulová a Bára Pelánková v televizním pořadu Sama doma

 

 

Fotogalerie ze setkání rodičů s Lenkou Poulovou