Břetislav Brtník

třídní učitel 4. L

 

Břetislav vystudoval učitelství pro 1. stupeň na Univerzitě Palackého v Olomouci. Své nadšení pro práci s dětmi objevil už před nástupem na střední školu jako táborový vedoucí. Kromě pedagogiky má spoustu dalších zájmů. Od první třídy hrál na klavír a později i na bicí, zpíval ve sboru a objevil i nadšení pro divadlo v dramatickém kroužku. Zajímá se o počítače a vše, co se kolem této oblasti točí. Za zmínku stojí i je jeho velká záliba ve vaření. Zjistil, že když chce, tak si dokáže uvařit, cokoli ho napadne. Proč se nakonec přece jen rozhodl pro dráhu učitele se ho můžete přijít zeptat do Letokruhu!

Co Vás zaujalo na škole Letokruh?
Moje bývalá kolegyně mi povídala o škole, kam posílá svého syna a byl jsem velmi překvapen, že funguje škola s tak skvělým přístupem k „vznikajícím osobnostem“, jaký má právě Letokruh. Vždy jsem byl nakloněn právě k alternativním způsobům vzdělávání dětí, protože motivaci by měl mít žák především vnitřní a měl by mít chuť zkoumat či poznávat jevy, kterého zajímají, a učil se je hmatatelně chápat v souvislostech. 
Přesně tohle mě na Letokruhu zaujalo.
Kde a na jakém typu škol jste učil/a v předchozích letech?
Jsem čerstvě vystudovaný vysokoškolák, který studoval prezenčně 5 let v Olomouci na Univerzitě Palackého, obor učitelství pro 1. stupeň ZŠ. 
Praxe jsme sice měli, ale bylo jich velmi málo. Ale podle mě je hlavně důležité, proč jsem takový obor studoval. Bylo to z důvodu mého zájmu pracovat s dětmi, protože mě tato práce naplňovala, bavila a dávala mi smysl. Začal jsem před deseti lety jako vedoucí na dětském táboře, kde jsem svůj talent (pracovat s dětmi) objevil. 
Po pár letech jsem začal dělat hlavního vedoucího téhož tábora, animátora na školách v přírodě a během studia vysoké školy to byla jedna zkušenost za druhou. Abych uvedl alespoň jeden příklad, tak jedna z mých velmi silných zkušeností, která stojí za zmínku, je účast na celostátním projektu „Tablety do škol“, v rámci kterého jsem v pozici lektora, školil pedagogy základních škol, aby alespoň trochu rozuměli zařízením, které bylo pro mnohé z nich jako „z jiného vesmíru“.
Co Vás baví na práci s dětmi především?
Vzájemná radost.
Co Vám připadá důležité děti naučit?
Důležité je rozhodně z dětí vychovat svéprávné osobnosti, které budou schopny kriticky uvažovat, rozumět a chápat jevy dnešního světa v souvislostech a v neposlední řadě rozvíjet svoji kreativitu – a to neustále, se svojí vlastní motivací. 
Pokud bych to vše měl shrnout do krátké věty (s trochou humorného nadhledu), odpověď by zněla „Harmonicky rozvinutý jedinec“.
Jaké pedagogické koncepce ve své práci využíváte?
Dokud se žák ptá, tak se učí, poznává a hlavně má zájem. 
Jedna z mých oblíbených metod, která se dá využít jak u her, tak i během výuky, je takzvaný „Sokratův řízený rozhovor“, během kterého žák vedený svým učitelem, dochází vlastního správného úsudku či poznání, skrze své odpovědi na otázky, kterými ho právě jeho učitel vede. 
Důležité je pro mě pojetí výuky nastavené tak, aby byl žák součástí svého poznávání a tedy poznával, protože chce a ne protože musí. Mé oblíbené koncepce, které rád používám, jsou tedy například: dramatizace, humor ve třídě, výuka hrou a další pokud možno zábavné formy („nakazily“ mě tábory).
V čem je Letokruh jiný než klasická třída?
V Letokruhu jsem zatím nováček. Úplně první dojem pro mě byl však velmi důležitý a troufl bych si říct, že i rozhodující. Když totiž vstoupíte do dveří Letokruhu, nejprve vás ovane taková voňavá atmosféra klidu a pokoje. Co vím už teď jistě, je skutečnost, že se nejedná o maskovací parfém, ale o skutečnou a téměř hmatatelnou „vůni“. Z každého koutu, místností a všech co jsou v nich, se tato atmosféra uvolňuje a příjemně na vás dopadá pokoj. 
Moc rád vždy shrnu svá (někdy) dlouhá sdělení do krátké věty. V Letokruhu panuje prostě rodinná atmosféra. Takovou atmosféru na státních školách potkáte opravdu jen minimálně.
Jaký způsob hodnocení dětí je Vám blízký?
Vždy jsem rád sledoval a moderoval vzájemné hodnocení žáků – to znamená, že jeden žák hodnotil jiného žáka a naopak. Krom kritického myšlení tato činnost rozvíjí komunikační dovednosti a upevňuje vztahy (pochopitelně ne vždy). 
A protože tento typ hodnocení vždy použít nelze, je mi velmi blízké i slovní hodnocení, které v Letokruhu funguje. Hodnocení by mělo žáky především povzbuzovat a pozitivně motivovat.
Jak si představujete komunikaci s rodiči?
Během svého studia na Univerzitě jsem ze všech stran stále slyšel, že prý děti nejsou největší hrozba, že jsou to rodiče. Je pochopitelné, že pokud Univerzity posílají své absolventy s takovým přesvědčením do praxe, tak to tak vlastně nakonec bohužel bude.
Proto jsem velmi rád, že škola Letokruh s rodiči úzce spolupracuje. Pro rodiče dítěte je zpětná vazba jeho pedagoga velmi důležitá. Aby mohla být taková zpětná vazba poskytnuta s důvěrou, tak je potřeba, aby byl mezi učitelem a rodičem dobrý vztah. A proto i já chci usilovat o dobré vztahy s rodiči a být s nimi stále v kontaktu, abychom spolu mohli sdílet jak těžkosti, tak i hezké věci. A rozhodně se hlásím pro možnost, aby převažovaly ty hezké.

Co Vás zaujalo na škole Letokruh?

Moje bývalá kolegyně mi povídala o škole, kam posílá svého syna, a byl jsem velmi překvapen, že funguje škola s tak skvělým přístupem k „vznikajícím osobnostem“, jaký má právě Letokruh. Vždy jsem byl nakloněn právě k alternativním způsobům vzdělávání dětí, protože motivaci by měl mít žák především vnitřní a měl by mít chuť zkoumat či poznávat jevy, které ho zajímají, a učil se je hmatatelně chápat v souvislostech. Přesně tohle mě na Letokruhu zaujalo.

Jaké jsou vaše zkušenosti práce s dětmi?

Začal jsem před deseti lety jako vedoucí na dětském táboře, kde jsem svůj talent (pracovat s dětmi) objevil. Po pár letech jsem se ujal role hlavního vedoucího téhož tábora a také jsem například pracoval jako volnočasový animátor na školách v přírodě. Vystudoval jsem učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Univerzitě Palackého v Olomouci a během studií jsem se kromě praxe podílel na nejrůznějších projektech. Abych uvedl alespoň jeden příklad, tak jedna z mých velmi silných zkušeností, která stojí za zmínku, je účast na celostátním projektu „Tablety do škol“, v rámci kterého jsem v pozici lektora školil pedagogy základních škol, aby alespoň trochu takovému zařízení porozuměli.

Co Vás baví na práci s dětmi především?

Vzájemná radost!

Co Vám připadá důležité děti naučit?

Důležité je rozhodně z dětí vychovat svéprávné osobnosti, které budou schopny kriticky uvažovat, rozumět a chápat jevy dnešního světa v souvislostech a v neposlední řadě rozvíjet svoji kreativitu – a to neustále, se svojí vlastní motivací. 

Pokud bych to vše měl shrnout do krátké věty (s trochou humorného nadhledu), moje odpověď na otázku „jaký by měl být výsledný produkt prvního stupně ZŠ?“ by zněla „harmonicky rozvinutý jedinec“.

Jaké pedagogické koncepce ve své práci využíváte?

Dokud se žák ptá, tak se učí, poznává a hlavně má zájem. 

Jedna z mých oblíbených metod, která se dá využít jak u her, tak i během výuky, je takzvaný „Sokratův řízený rozhovor“, během kterého žák vedený svým učitelem dochází k vlastnímu správnému úsudku či poznání skrze své odpovědi na otázky, kterými ho právě jeho učitel vede. 

Důležité je pro mě pojetí výuky nastavené tak, aby byl žák součástí svého poznávání a tedy poznával, protože chce a ne protože musí. Mé oblíbené koncepce, které rád používám, jsou tedy například: dramatizace, humor ve třídě, pokusy, škola hrou a další pokud možno zábavné formy („nakazily“ mě tábory).

V čem je podle Vás Letokruh jiný než klasická škola?

V Letokruhu jsem zatím nováček. Úplně první dojem pro mě byl však velmi důležitý a troufl bych si říct, že i rozhodující. Když totiž vstoupíte do dveří Letokruhu, nejprve vás ovane taková voňavá atmosféra klidu a pokoje. Co vím už teď jistě, je skutečnost, že se nejedná o maskovací parfém, ale o skutečnou a téměř hmatatelnou „vůni“. Z každého koutu, místností a všech, co jsou v nich, se tato atmosféra uvolňuje a příjemně na vás dopadá pokoj. 

Moc rád vždy shrnu svá (někdy) dlouhá sdělení do krátké věty. V Letokruhu panuje prostě rodinná atmosféra. Takovou atmosféru na státních školách potkáte opravdu jen minimálně.

Jaký způsob hodnocení dětí je Vám blízký?

Vždy jsem rád sledoval a moderoval vzájemné hodnocení žáků – to znamená, že jeden žák hodnotil jiného žáka, a naopak. Krom kritického myšlení tato činnost rozvíjí komunikační dovednosti a upevňuje vztahy (pochopitelně ne vždy).

A protože tento typ hodnocení tedy vždy použít nelze, je mi velmi blízké i slovní hodnocení, které v Letokruhu funguje. Hodnocení by mělo žáky především povzbuzovat a pozitivně motivovat.

Jak si představujete komunikaci s rodiči?

Během svého studia na univerzitě jsem ze všech stran stále slyšel, že prý děti pro pedagoga nejsou největší hrozba, že jsou to rodiče. Je pochopitelné, že pokud univerzity posílají své absolventy s takovým přesvědčením do praxe, tak to tak vlastně nakonec bohužel bude.

Jsem proto velmi rád, že škola Letokruh s rodiči úzce spolupracuje. Pro rodiče dítěte je zpětná vazba jeho pedagoga velmi důležitá. Aby mohla být taková zpětná vazba poskytnuta s důvěrou, tak je potřeba, aby byl mezi učitelem a rodičem dobrý vztah. A proto i já chci usilovat o dobré vztahy s rodiči a být s nimi stále v kontaktu, abychom spolu mohli sdílet jak těžkosti, tak i hezké věci. A rozhodně se z lavice poslušně hlásím pro možnost, aby převažovaly ty hezké.