Škola Letokruh v časopise RODINA A ŠKOLA 01/2014

REAKCE NA ČLÁNEK NAŠE DOMÁCÍ ŠKOLA A ŠKOLKA (10/2013)

Představa domácího vzdělávání je pro většinu lidí naprosto nepřijatelná a nepochopitelná. Je zcela běžné si myslet, že úderem šestého roku dítě jednoduše patří do školy. Tam si najde kamarády, naučí se číst, psát, počítat, zapojí se do systému, v němž je nutné dodržovat jasná pravidla, a začne tak svou přípravu na budoucnost – budoucí školy, budoucí povolání, budoucí život. Proč by to ale mělo být právě tak?

Tento přístup je založen na automatickém následování toho, co se očekává, o čem se nepřemýšlí. Své dítě „odevzdám“ do školy a „věřím“, že je to dobrá škola a že moje dítě si z ní odnese to nejlepší možné a že tento „vstup do života“ zvládne. Cokoli, co se odchyluje od tohoto desítky let zavedeného, a tudíž osvědčeného postupu, je „divné“. Když o tom ale začnete přemýšlet, dospějete k závěru, že na tom, neztratit každodenní intenzivní kontakt se svým dítětem, mít přehled o tom, jakými cestami přichází ke svému poznání, umět ho motivovat, být u toho, když se naučí číst a psát, zprostředkovat mu po svém a v souvislostech, bez zbytečného drilu a balastu základní informace o světě, není divného vlastně vůbec nic. Naopak by to mělo být zcela přirozené.

Jedna z maminek vzdělávající své děti doma řekla, že domácí vzdělávání je pro naprosto každé dítě, nikoli ale pro každého rodiče. Já osobně si jsem vědoma toho, že nejsem rodič, který má tu odvahu, pustit se do domácího vyučování, ale zároveň také nejsem rodič, který chce své dítě odevzdat do nejbližší školy a nechat ho tam svému osudu.

Nevýhoda domácího vzdělávání je pro mne v tom, že by ode mne vyžadovalo absolutní zapojení, absolutní pozornost i zodpovědnost. Necítím se jako rodič pro domácí školu. Nevýhodu klasických státních škol vnímám zase v tom, že ty ode mne nevyžadují prakticky nic. Nemám možnost se na jejich výuce podílet téměř nijak, nemůžu nijak zásadně ovlivnit jejich směřování ani postupy. Můžu mít štěstí na dobrého učitele, na školu s dobrou pověstí a na inovativní metody. Já se ale nechci při výběru školy pro své dítě spoléhat na štěstí! Proto jsem se rozhodla zapojit spolu s několika dalšími podobně smýšlejícími rodiči do projektu založení vlastní školy.

Nejsme rozhodně jediní s podobným nápadem a troufám si říct, že podobných škol bude jistě v nejbližší budoucnosti vznikat daleko více. Naše právě vznikající škola vyrůstá z kořenů lesní mateřské školky Sýkorka v Brně-Mokré Hoře. Naše děti jsou z této školky zvyklé trávit čas venku za každého počasí, učí se co nejvíce přímou zkušeností, nepotřebují prakticky žádné hračky, stačí jim les, louka, potok a vlastní fantazie. Jsou vedeny k samostatnosti stejně jako ke spolupráci s ostatními dětmi a učiteli. Učí se zodpovědnému chování nejen samy k sobě, ale i k okolí a přírodě. Charakter lesní školky utváří vedle dětí a jejich učitelů také rodiče, bez jejichž aktivního zapojení by snad každá lesní školka nejenže postrádala kus svojí duše, ale možná by ani vůbec nebyla.

Lesní školce v lecčems podobná by měla být i naše Základní škola Letokruh. Chceme školu, ve které naše děti neztratí svou přirozenou touhu po objevování, spíš než encyklopedické vědomosti se naučí myslet v souvislostech, vedle teoretických i praktických znalostí si vštípí rovněž sociální dovednosti, naučí se srozumitelně vyjádřit svůj názor a také to, co všechno znamená si za ním stát.

V naší škole nebudou chybět lavice ani tabule, ale zároveň si výuku nedokážeme představit bez pravidelného pobytu dětí venku a učení se „v terénu“. Hledáme inspiraci v alternativních vzdělávacích systémech (Waldorf, Montessori aj.), rádi využijeme osvědčené metody a postupy, které fungují. Chceme ale školu, která nebude vybočovat ze základních rámcových vzdělávacích plánů. Naše děti toho nebudou umět míň než děti z okolních škol. Nechceme, aby byly znevýhodněny při přestupu na jinou další školu, naopak se domníváme, že budou pro život oproti ostatním dětem vybaveni nadstandardními dovednostmi. To, jak děti zvládají výuku a jak se do ní zapojují, podle nás daleko lépe vyjádří slovní hodnocení než známky, které zpravidla hodnotí pouze výkon, nikoliv snahu a vynaložené úsilí.

Rozhodně nejsme parta „alternativně ulítlých“ maminek, které se pustily do realizace svého velkého snu. Jsme naopak střízlivě uvažující rodiče, kteří nejenže ví, co chtějí, ale zároveň poctivě hledají cestu, jak toho dosáhnout. Byly bychom rádi, kdyby se současné školství pohnulo takovým směrem, abychom, až budeme za pár let vybírat pro své děti střední školu, si ji z nedostatku přijatelných možností nemuseli opět sami zakládat.

Zřizovatelem Základní školy Letokruh je občanské sdružení Kaplia se sídlem v Brně. Při zakládání školy jsme se rozhodli jít cestou žádosti o akreditaci MŠMT. Akreditace s sebou sice nese velké papírování a ne vždy jednoduchou komunikaci s úředníky, pokud ji ale získáme, bude to pro nás znamenat zcela zásadní úlevu na školném, které je bohužel nevyhnutelné.

V září 2014 plánujeme otevřít 1. třídu pro 16 dětí, zápis proběhne v únoru. Další informace o škole jsou na www.skolaletokruh.cz.

Autor textu: Kateřina Bukovjanová

Vyšlo v časopise RODINA A ŠKOLA
číslo 1 leden 2014
strana 2