Jak vidí Letokruh rodiče našich školáků?

„Základní školu Letokruh jsme sledovali už od jejího vzniku a mrzelo nás, že když starší syn nastupoval do 1. třídy, škola ještě neexistovala. Jsme rádi, že aspoň mladší dcera může školu navštěvovat. Je na ní vidět, že do školy chodí ráda, těší se na každý den a je krásné sledovat, že nadšení, se kterým jdou prvňáčci do 1. třídy, jí stále zůstává, i když už první třída pomalu končí.
 
Děti se v Letokruhu učí přirozeně, podle svých možností a práce s jejich vnitřní motivací nejsou jen hezká slova, ale opravdu ve škole funguje. I když děti nedostávají žádné domácí úkoly, dcera sama si téměř denně ze školy něco přinese, co nutně „potřebuje“ udělat – ať už je to písanka, matematika, příprava hudebního kvízu nebo zápis do třídní kroniky a je na ní vidět, že sama opravdu chce.“
 
Další výborná věc jsou lesní dny, kdy je výuka propojena s prožitkem a kdy se děti naučí nejvíc. Je fajn, že se děti v Letokruhu můžou o zvířatech, o kytkách,  o tradicích, o světě učit i jinak než jen v lavici z obrázků a pracovních listů.
 
Jako rodiče jsme vděční za komunitní fungování školy. Jednak za možnost se zapojit do aktivit školy (což samozřejmě není povinnost), ale hlavně za osobní kontakt s pedagogy, vychovateli i paní ředitelkou, který se neděje jen e-mailovou komunikací a jednou za půl roku na třídní schůzce. Je příjemné ráno, když vedeme dceru do školy, pouze pozdravit a popřát si s nimi hezký den – člověk sám vidí, že je práce s našimi dětmi baví, a že se dcera má ve škole dobře.
Škoda jen, že podobných škol není víc.“
 
Rodiče Terezky z 1.L

Rodiče Prokopa z 3. L:

"Náš syn Prokop začal svoji školní docházku v 1. třídě na klasické státní škole. Do školy nastoupil plný očekávaní a upřímně se do ní těšil, nicméně záhy se jeho nadšení vytratilo.

Přirozená potřeba poznávat a učit se nové věci, která je vlastní všem dětem, se v takovém prostředí nedokázala naplnit. Svázanost zastaralými pravidly a nevyváženost nároků na míru koncentrace a možnosti přirozeného projevu a pohybu při výuce jej brzy odradily a vzaly počáteční radost. Následkem byla ztráta motivace a chuti se do školy každý den vracet a také nabytí negativního postoje ke škole a vzdělávaní jako takovému.

Proto jsme se rozhodli pro Prokopa najít jinou školu, která by lépe pracovala s vnitřní motivací dětí, přistupovala k nim s respektem, dala větší prostor jejich potřebám a zároveň je učila zodpovědnosti ve svobodě. Školu, která nebude pouze formální institucí sloužící k napěchování strohých faktů do hlav dětí vyžadující splnění pouze jejích požadavků, ale poskytne zázemí pro rozvoj dětské osobnosti v oblasti sociálních dovedností, místem, kde se bude moci přirozeně projevovat a rozvíjet a nabídne více příležitostí pro sepětí s přírodou.

Takovou školu se nám podařilo najít v Letokruhu, kam Prokop nastoupil do 2. ročníku. Vedení školy a pedagogové vytvářejí ve škole demokratické prostředí, kdy umožňují dětem, aby si mohly nastavit vlastní pravidla (v míře odpovídající jejich věku) a učili se je sami dodržovat, protože svoboda a zodpovědnost jsou spolu úzce provázané. Děti se zde kromě vědomostí také učí vzájemnému respektu, spolupráci a samostatnému myšlení. Jejich hnacím motorem je jejich vlastní vnitřní motivace a nikoli konkurence a tlak na tzv. dobré známky. Velmi pozitivní roli také jako rodiče vidíme v možnosti trávit čas mimo školu ať už ve vzdělávacích institucích či v přírodě, což poskytuje jak dětem tak i pedagogům nepřeberné množství inspirace (tzv. Lesní dny). 

Prokopovi se, podle jeho vlastních slov, ve škole líbí a na běžnou školu už by se vrátit nechtěl."

 

Tatínek Alice z 3. L a Adama z 1. L:

V Letokruhu máme dvě děti, třeťačku Alici a prvňáka Adama. Když nastupovala do školy Alice, měl jsem strach, zda děláme správný krok. Jsem racionální člověk zaměřený na výkon a zvolit alternativní školu pro mě nebylo jednoduché. Protože ale Alice byla v době nástupu do školy velmi nesmělá bytůstka, souhlasil jsem nakonec se ženou, že prostředí právě vznikajícího Letokruhu by pro ni mohlo být to pravé. První rok byl velmi náročný, tedy hlavně pro mě. Musel jsem si zvyknout, že v Letokruhu nedostávám neustálou zpětnou vazbu přes vyplněnou cvičebnici, písanku, úkoly a že se děti můžou rozvíjet individuálně a svým tempem v oblasti, která je zrovna zajímá. 

Moje obavy ale brzy vystřídalo prozření. 

Alice do školy chodila a chodí neskutečně ráda. Z dříve nesmělé bytosti se stala malá slečna, která dokáže s dětmi kolem sebe velmi dobře a férově komunikovat. A světě div se, číst, psát i počítat se také naučila. A ve svém učení nyní již dobrovolně pokračuje.  

Takže když nastupoval do školy náš mladší syn Adam, byl Letokruh už jasná volba. V mnoha směrech je pravý opak Alice, a také jemu Letokruh umožňuje přirozený rozvoj. Letokruh nám umožňuje vidět v praxi, že vzdělávat se je možné i jiným způsobem, otevřeným a respektujícím, podporujícím přirozenou soutěživost, motivaci a osobnost každého dítěte. A určitě to není o tom, že by děti neznaly pravidla a povinnosti :-)“

Maminka Sofie z 3. L:

„Jsem maminka holčičích dvojčat. Po 1,5ročním trápení na klasické státní škole, jsem se rozhodla dát jednu z dcer na „jinou“ školu. Navzdory tomu, že se dobře učila, děti ve třídě měla ráda a paní učitelku milovala. Každé ráno vstávala s pláčem, případně s nevolností,  ale nevěděla proč. Po návštěvě všech možných lékařů, léčitelů a poradců jsem došla k závěru, že jí pravděpodobně nevyhovuje škola. Systém školy, možná také velký prostor a množství lidí. Po domluvě s pedagogy z obou škol si vyzkoušela 2 týdny v Letokruhu  a rozhodla se tam zůstat. Rozhodně to pro nás nebylo lehké rozhodování, ale vyplatilo se. Hodně jí pomohla třídní paní učitelka Lenka i všichni okolo, kteří se kolem ní ve škole semkli, včetně školnice Marty.

Museli jsme si zvyknout, že jedna dcera se do školy připravuje, je hodnocená a přesně vím, co se zrovna probírá, druhá se hodnotí sama a já mám jen rámec toho, co dělá. Každá z dcer je jiná, každá ze škol je jiná a nevím podle čeho je srovnávat, obě jsou dobré.“

Pohled Sofie:

„Mně se v Letokruhu líbí, že nemusíme celou dobu jen sedět na zadku, a že to do nás tak necpou. Mám ráda svoje kámošky (spolužačky) i Lenku (učitelku) – prostě všechny holky ze třídy a Ivu (učitelka). Nejvíc mě baví projekty.“

Rodiče Terezky z 1.L:

„Základní školu Letokruh jsme sledovali už od jejího vzniku a mrzelo nás, že když starší syn nastupoval do 1. třídy, škola ještě neexistovala. Jsme rádi, že aspoň mladší dcera může školu navštěvovat. Je na ní vidět, že do školy chodí ráda, těší se na každý den a je krásné sledovat, že nadšení, se kterým jdou prvňáčci do 1. třídy, jí stále zůstává, i když už první třída pomalu končí."

Děti se v Letokruhu učí přirozeně, podle svých možností a práce s jejich vnitřní motivací nejsou jen hezká slova, ale opravdu ve škole funguje. I když děti nedostávají žádné domácí úkoly, dcera sama si téměř denně ze školy něco přinese, co nutně „potřebuje“ udělat – ať už je to písanka, matematika, příprava hudebního kvízu nebo zápis do třídní kroniky a je na ní vidět, že sama opravdu chce.

Další výborná věc jsou lesní dny, kdy je výuka propojena s prožitkem a kdy se děti naučí nejvíc. Je fajn, že se děti v Letokruhu můžou o zvířatech, o kytkách,  o tradicích, o světě učit i jinak než jen v lavici z obrázků a pracovních listů.

Jako rodiče jsme vděční za komunitní fungování školy. Jednak za možnost se zapojit do aktivit školy (což samozřejmě není povinnost), ale hlavně za osobní kontakt s pedagogy, vychovateli i paní ředitelkou, který se neděje jen e-mailovou komunikací a jednou za půl roku na třídní schůzce. Je příjemné ráno, když vedeme dceru do školy, pouze pozdravit a popřát si s nimi hezký den – člověk sám vidí, že je práce s našimi dětmi baví, a že se dcera má ve škole dobře.

Škoda jen, že podobných škol není víc.“

Rodiče Tobiho z 3. L:

"Jakou školu jsme synovi přáli a věříme, že nalezli?

Takovou, kde vládne autorita přirozená, nikoliv samozvaná.
Kde je mu s respektem nasloucháno a kde nalézá prostor pro svou individualitu a seberealizaci, pro vnitřní motivaci a kreativitu.
Kde každý může svobodně vyjádřit svůj názor bez touhy zalíbit se všem.
Kde svoboda kráčí ruku v ruce se zodpovědností.
Kde rodič není nepřítel.
Kde všichni jsou součástí přírody, o níž se nejen mluví, ale je intenzivně vnímána všemi smysly, s láskou a úctou ke všem živým bytostem.
Kde se přemýšlí hlavou, ale vnímá srdcem.
Kde názory ostatních vedou k zamyšlení a vzájemné inspiraci.
Kde se nesoutěží, ale spolupracuje. 
Kde se nepovyšuje či neponižuje, ale vzájemně pomáhá.
Kde se neporovnává, ale motivuje.
Kde jsou emoce známkou lidskosti a zdrojem vlastního sebepoznání.
Kde k vytyčeným cílům je dovoleno postupovat vlastním tempem, s ohledem na své možnosti.
Kde chyba není považována za selhání, ale za součást přirozeného učení se.
Kde pohyb je životní potřebou, nikoliv rušivým elementem.
Kde změny jsou esencí života a pramenem nových příležitostí.

Proto jsme se synem vybrali Letokruh. Aby dokázal vnímat svou podstatu a jedinečnost. A aby nezapomněl, co ho činí šťastným, až se jednou vydá na cestu splnit si svůj sen. Bez vzájemné důvěry by však nic z tohoto nebylo možné. Děkujeme.“

Rodiče Huga z 2.L:

„Rozhodli jsme se s manželem pro Základní školu Letokruh, protože jsme chtěli alternativu a chtěli jsme, aby naše děti chodily do školy rády.

Chtěli jsme, aby je nikdo nemotivoval známkami a aby nebyly srovnávány s ostatními. Systém známkování a srovnávání s ostatními nám osobně v dětství neposloužil. 

Hugo se chce učit. Pořád. Je zvídavý a velmi neposedný. 

Chodí do druhé třídy a chodí do školy stále rád. Už koncem dubna je opálený, protože tráví spoustu času venku. O lese toho ví z naší rodiny nejvíc. 

Zažívá si svobodu na vlastní kůži – ví, že může říct ne, buduje si své hranice a chápání hranic druhých lidí. Nikdo mu nezametá cestičku k úspěchu. Učí se, jak najít své místo ve společnosti a učitelé a vychovatelé v Letokruhu to chápou. 

Prošli jsme v Letokruhu i těžkými chvílemi, o těch jsme ale mohli se školou mluvit. To byly chvíle, kdy jsem si vážila Letokruhu nejvíc. 

Když se dítěti něco nepovede, není vhozen do šuplíku "lajdák", "zlobivý kluk", ale spolu s rodiči a dítětem se hledá cesta. Cesta, která poslouží všem. K pochopení a k naučení se situace řešit.

Proto jsme v Letokruhu.

Číst a psát se může naučit i se mnou doma.  

Jsem vděčná, že mé děti mohou do takových škol chodit. Obdivuji jejich zakladatele, ředitele a učitele. Věřím, že naše společnost nutně potřebuje změnu.

Věřím, že právě respektující jednání směrem k dětem z nich udělá respektující a svobodné dospělé lidi, které naše společnost velmi potřebuje...“

Rodiče Marianny z 1. L:

Na Letokruhu se nám od začátku líbilo, že se neupíná pouze na jedinou alternativní metodu výuky, má akreditaci na celých 9 let a máme ho v docházkové vzdálenosti. Nyní, po 1. roce zkušeností, můžeme dodat věci, které nám také vyhovují: komunitní ráz školy, přímá komunikace s učitelem a žákem, rozvoj dovedností a kompetencí dítěte i mimo „akademickou“ úroveň a kamarádi z místa bydliště. Co je v dnešním digitalizovaném světě opravdu fajn je okolí samotné školy a častý pobyt dětí venku – o přestávkách, při výuce, v družině či na lesních dnech.

 

Rodiče Lucky z 1. L:

„Naše dcera nastupovala do Letokruhu, kde nikoho neznala (bydlíme 20 km za Brnem), v září 2016 jako prvňáček. Uměla písmena, sčítat do dvaceti, jako člověk byla poměrně nesmělá. Za dobu, co je v této škole, nabrala zdravé sebevědomí, nevyhýbá se problémům, naopak se k nim staví čelem a snaží se je řešit. Pomáhá, kde může – nejenom doma, ale i spolužákům ve třídě, když je ona s něčím napřed. Stejné podpory se jí dostává i obráceně. Už na začátku října si vzala svoji první knížku a začala před spaním číst. Sčítá stovky a má neskutečné znalosti z oblastí, ke kterým se děti dostanou v rámci lesních dnů. Letokruh jí dává příležitost posouvat se tam, kde ona právě potřebuje – pokud má chuť na matematiku, dělá matematiku, pokud ji zrovna nadchne psaní, píše jednu stránku písanky za druhou. 

Všechny děti ve škole mezi sebou mají pěkný vztah – nedělají rozdíly mezi prvňákem a čtvrťákem, podporují se. Když mezi nimi něco nefunguje, stanovují si pravidla a ta pak všichni dodržují. Učí se, jak vyjadřovat svůj názor, pocity, plánovat si svoje aktivity, svět kolem sebe poznávají naprosto přirozeným způsobem, aniž by měly pocit, že se právě něco učí. Lucka spoustu věcí zná opravdu do hloubky a rozumí jim, škola ji moc baví. Nikdy jsem od ní neslyšela, že se jí do ní nechce, a když ji vyzvednu v družině brzo, často mě přemlouvá, ať přijedu později. Děti tráví spoustu času venku –  o přestávkách, v družině, v rámci lesních dnů – mají tak dost času se vyřádit, když potřebují...

Jako rodiče máme možnost podílet se na chodu školy – je dobré vidět, že vaše připomínky nezůstanou někde ležet, že se jimi opravdu někdo zabývá a ještě příjemnější je, že se spousta z nich realizuje.

Jsme moc rádi, že Letokruh existuje, a že můžeme být jeho součástí. Moc bych si přála, aby podobné školy mohlo zažívat víc dětí i rodičů.“

 

ZÁPIS na školní rok 2017/18 stále probíhá!

V budoucí první třídě máme ještě pár volných míst. Možná jedno z nich čeká právě na vašeho předškoláčka? Podívejte se na stránku Zápis.
 
 
Více zde: http://www.skolaletokruh.cz/ZÁPIS na školní rok 2017/18
stále probíhá!
V budoucí první třídě máme ještě pár volných míst. Možná jedno z nich čeká právě na vašeho předškoláčka? Pro více informací nás prosím kontaktujte.
 
 
Více zde: http://www.skolaletokruh.cz/