Březen - červen 2015

Poslední den před prázdninami

Od rána se děti ptaly, kdy už dostanou to vysvědčení...trošku na jiné myšlenky přišly, když jsme si začali povídat o prázdninách. Zahráli jsme si pár společných oblíbených her, a pak už přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Sesedli jsme se společně do kroužku i s Gábi, Danou a Ondrou. Děti se těšily na rozdávání, které nebylo jen tak ledajaké. Vysvědčení byla promíchaná a úkolem dospělých, nás pedagogů, bylo předvádět dotyčného - pantomimou, slovně, jakkoliv. A děti hádaly, pro koho vysvědčení bude. To jsme se nasmáli.

Než se děti pustily do čtení, připomněla jsem jim, že je to jen můj pohled na ně samotné a jejich práci. A kdyby to psal jiný učitel, napíše jim úplně jiný dopis. Také se může stát, že něco nevím přesně. A tak budu ráda, když mi děti přijdou po přečtení říct. Někdo si četl sám, někdo s dospělým. První přišla Laura a říká: "Leni, jsem to já!" :) 

A tak jsme se pomalu rozcházeli na prázdniny, někdo smutný, že se dlouho neuvidíme. Všichni s novým deníčkem, do kterého si budou během prázdnin psát, malovat, vlepovat...své zážitky. A v září, až se zase všichni sejdeme si o všem budeme vyprávět. Myslím, že se na to všichni těší, i já. Ale teď už vzhůru do nových dobrodružství a krásné prázdninování všem! Ahoj Lenka

Svatojánská slavnost

a posledních pár společných chvil. Ve středu ráno jsme se vypravili k přehradě. Obsadili jsme obrovitánskou kotvu, nachystali si svačinu a pak objevili cedulku se zákazem... škoda. Parníkem jsme pluli docela tiše, tedy parník plul tiše, dětské hlásky se nesly větrem do všech stran. Nápad vyjet si parníkem mělo totiž několik škol a školek. Ovšem vešli jsme se a to bylo hlavní. My jsme přepluli celou přehradu a z přístaviště se vydali do Veverské Bítýšky. Cestou děti do svých sáčků sbíraly všelijaké bylinky, hlavně tu svojí, kterou přispěly do společného HERBÁŘE. Na návsi byla zasloužená svačinka-oběd a zmrzlina. A pak už vzhůru do přírody, proti proudu řeky, až na naše tábořiště. Čekala nás prima babička Jiřina, moře lesních jahod, teepee, ohniště, řeka a dlouhatánská houpačka, která byla velikou atrakcí. Nejeden dospělák si zde protáhl záda nekonečným houpáním všech malých i větších :)

Brzy se tábor začal plnit štěkotem, smíchem, kouřem z ohně, vodou, stany a dospělými. Čekala nás společná Svatojánská noc. Dlouho se na lodičkách jezdilo proti proudu řeky, hledat rozkvetlé zlaté kapradí. Od slunce se třpytila hladina řeky, světlo se odráželo do všech stran, a proto najít zlaté kapradí nebylo jen tak. Někteří se plavili, jiní zatím čekali u ohně a pekli si těstové hady a jiné pochutiny. S přibývající tmou se mluvilo více a více o svatojánských kouzlech, tradicích a zpívaly se písničky. Konečně padla tma a ti nejmenší se se zlatým kvítkem vydali hledat do lesa poklad...ovšem nebylo to jen tak. Projít kolem opravdovské tančící bludičky a poklad střežícího lesního mužíčka chtělo hodně odvahy. Všichni se u bludičky shodli, že nakonec největším pokladem je rodina a láska. A s touhle cenností a zlatým kamínkem z pokladu se po světýlkách vraceli zpět do tábora, do stanů a brzy svých snů.

Ráno nás čekala společná snídaně, venku, pod širým modrým nebem. Začalo se mluvit o prázdninách, jako by nám už začaly. Děti přiložily do horkého popela a rozdělaly znovu oheň, houpačka se rozhoupala a lodičky vypluly na řeku...bylo prázdninově a milo.

__________________________________________________________________________________________________

Dobrý skutek

Když nám na podzim Anežka S. prezentovala svůj projekt o ježkovi, všechny nás zaujalo, jak se postarat o opuštěné ježčí mládě. Hodně jsme diskutovali, přemýšleli nad zvířátky, vyprávěli si různé příběhy o záchraně zvířátek...až jsme se dostali k záchranným stanicím. A hned přišla chuť nějak pomoci. Uplynulo půl roku a my se s naším dárkem vypravili do jedné brněnské záchranné stanice, která pojme až 1500 opuštěných, zraněných a následně zachráněných zvířátek. Pohladili jsme si ochočeného lišáka, pochovali ježečka, nakrmili sojku a prasátka, podrželi sibiřského sokola, poslouchali mluvícího papouška, ulovili rybu, sbírali vyjíčka, chovali roztomilá dvoudenní kuřátka a dozvěděli se mnoho zajímavostí. Každý toužil vzít si alespoň kuřátko domů. Leckterým svitla naděje. Jelikož si každý nesl jedno čerstvé teplé vajíčko, tak padlo několik rozhodnutí je zahřívat a v září se sejít ve škole i s kuřátky :). Uvidíme, jak to dopadne. Nikomu se z této Noemovy archy nechtělo, a tak jsme si slíbili, že se za rok zase s nějakým dárkem pro zvířátka vrátíme.

____________________________________________________________________________________________

čtvrtek 28.5.

Teč vodičko čistá, do všech čtyřech stran, od blesků a bouře, studánko, nás chraň.

„Ahoj, já jdu domů.“ „Tady bydlí moje babička! Jdu ji navštívit!“ Hned na začátku výpravy to vypadalo, že na místo ani nedojdeme. Odchody domů a návštěvy blízkých příbuzných se ale nekonaly, a po svačinové přestávce s houpačkou a s příběhem o Petrovi, který i díky své trpělivosti zachránil kouzelný klíč, jsme k Ivanovické studánce dorazili.

Mea culpa – fotografie dokonale ilustrující stav studánky a nejbližšího potůčku před začátkem čištění a po něm jsem nepořídila. Ale vím, že si výsledek (celkem asi 25,5 člověkohodin, plus mínus 5,5 člověkohodiny:-) práce budeme pamatovat. Hrabičky, ručičky, klacky, lopatky, listy. Co šlo, bylo použito na čištění koryta, kamenů kolem studánky nebo spadené cedule. Nebyl nikdo, kdo by se do práce nevrhl. Pravda – na delší či kratší dobu. Spousta dětí v čele s Alicí a Rafíkem si snad neodpočinula až do doby symbolického odemknutí studánky. Mezitím jsme našli „kešku“, vodopád a spoustu malých živočichů. Ondra nás pak naučil krátkou písničku a za zvuků jeho flétny jsme skoro všichni pokropili zemi do všech čtyřech stran vyčištěnou vodou... Na cestě zpět jsme ještě pomocí „tajných papírků“ složili první sloku o té studánce křišťálové v nejhlubším lese a vyrazili vesele na autobus.

Tedy. Zítra asi píšeme do Ivanovic s otázkou, jestli mají tamější zastupitelé plán na obnovu či údržbu studánky. Případně, jestli s tím nechtějí pomoct… Protože mi dnes přišlo, že už je tak nějak, alespoň trochu, „naše“.

A nemůžu se – s jeho svolením – nepodělit o hlášku Tádi, kterou mě při cestě na zpět dostal do kolen. Při pohledu na kobylinec prohlásil: „Hele, tady někdo upustil zmrzlinu.“  Gábi

P.S.: Výpravu jsme zakončili v areálu za školou – děti se zeptaly, zda si můžeme odnést část trouchnivějícího pařezu na domek pro brouky a broučky do naší zahrady, který jsme s Táňou začali plánovat včera v družině. A ono to vyšlo! Takže už se nám pomalu tvoří broukoviště, protože tu přírodní zahradu opravdu chceme. Juch! 

  

_________________________________________________________________________________________

úterý 24.3.

Živé bytosti

Jarní sluníčko před školou lákalo k protažení, tak jsme se za zpěvu písniček vyskákali a zasmáli. V nedalekém smrku jsme našli mnoho všelijakých částí a součástek. Po seskládání se ukázalo, že je to lidská bytost. Pohlaví nejasné, což děti docela mrzelo. Nicméně jsme jej svázali dohromady, oblékli do přírodnin a vzali lesního mužíka (tedy asi muž) s sebou do školy.
Ponořili jsme se do písmenek a čísel a společně jsme se vynořili u tkalcovských rámečků. Vojtík dokončil svůj první kobereček pro trpaslíčky. A po obědě jsem nahlédla do družinky. Velikonoce už jsou za dveřmi, podívejte. Lenka
__________________________________________________________________________________________                                                                                                                                                                                                                             

pátek 20.3.

Slavíme

Táďa dnes slaví sedmé narozeniny! Ukázal nám fotky, dokonce i ty z bříška, kdy byl ještě úplně malé miminko. To se dětem moc líbilo. Postupně jsme zapálili všechny svíčky na dortu a Táďovi popřáli. Čokoládový dort všem chutnal. Příjemně naladění jsme vstoupili do třídy, jako do ateliéru a pustili se do míchání barev. Od velkého žlutého slunce jsme přecházeli do modré až temné oblohy. Malovalo se prsty, to bylo prima. A po svačice už všichni nedočkavě vyrazili ven v pozorovacích brýlích, sledovat  měsíc, jak přechází přes sluníčko. Pro jistotu a lepší pochopení jsme si před obědem ještě celou situaci zahráli. Bylo to dopoledne plné zázraků. 
______________________________________________________________________________________________ 

čtvrtek 19.3.

Loučení se zimou

"Smrt nesem ze vsi, má veliký vousy, už nemůže choditi, musíme jí nositi." Za zpěvu jsme dnes vynesli Moranu a poslali ji po proudu řeky Svitavy. K břehu připlavala jen dvakrát. Takže už čekáme jen dva letmé zimní doteky :)
Moranu jsme si společně cestou kolem Svitavy vyrobili, krásnou, přírodní. Pomáhala nám maminka od Kryštůfka. Maminka od Lubiho nám zase cestou vyprávěla pohádku o Moraně z Chaloupky na vršku. Sluníčko už zimě také nedávalo příliš velkou šanci, bundy jsme postupně svlékali a domů se vraceli lehce opálení. Řeka byla velikým magnetem, pozorovat její proud, předhánět plující klacek, házet kameny, smáčet ruce...první koupání prožila jen Barča - náš psí doprovod. 
Krásné jaro všem Lenka
 
_____________________________________________________________________________________

úterý 17.3.

Ani tkář ani tkadlině :)

Sluníčko nás zdrželo venku před školou. Lubi nás učil plést z tenkých proutků věnce. A tak některé již jarně zdobí venkovní zábradlí. Před svačinkou všichni zvládli jednu stránku do písanky, a pak nás čekalo překvapení. Přišla tkadlena Katka, která nám přinesla ukázat různé tkalcovské stavy. Jeden opravdu veliký, druhý zase úplně maličký a třetí kolíkový, zvaný hrábě. Děti mohly všechny vyzkoušet. Dva nám Katka na nějaký čas zapůjčila. A tak jsme začali společnými silami tkát na kolíkovém stavu kobereček. Katce moc díky! Při čtení blogu objevila naše tkalcovské začátky na rámečcích a hned se nabídla přijít na dopoledne a víc nás do tohoto umění zasvětit. Zase jsme o kousek šikovnější tkalci a tkadleny :) Lenka
  
_________________________________________________________________________________________

pondělí 16.3.

Přírodou stvoření

Ráno jsme se před školou rozeběhli najít dvě úplně stejné přírodniny. "Snadný" úkol se nakonec ukázal nesplnitelným. Dva "na chlup stejné" klacíky měly mnoho rozdílů! Po bedlivém prozkoumávání se ukázaly méně či více odlišné všechny dvojice.  Tedy opravdu každý kousek přírodou stvořený je originál :) Druhý, jednodušší úkol zvládli všichni. Donést si do třídy libovolný počet kamínků, tak aby byly do páru. No a to už byl krůček k vytvoření pomůcky na sudá a lichá čísla. A nakonec si každý vytvořil i svou malou knížku. Podívejte. Lenka
 
_____________________________________________________________________

pátek 13.3.

Prahrátky 

Ráno nám Vojta přinesl ukázat knížku pro kluky dobrodruhy. Jako již pokročilý stopař nás začátečníky naučil mnoho nových šipek, které mají různé významy. Třeba dvojitá šipka znamená jdi rychleji, apod. Už se těšíme až to na příští stopované všechno vyzkoušíme.
Do svačinky si každý pracoval na dvou činnostech. Mohl si číst a potom mi o přečteném vyprávět nebo pokračovat v písance či tkát. Udělali jsme veliký kus práce. Dnes byl výjimečný den. U svíčky jsme se s dětmi na povídání a sdílení sešli i s Gábi, Danou a Ondrou. To bylo moc prima. No a na závěr dne nás čekalo s Hankou "Prahraní." Dnes už bylo "oťukávání" mnohem kratší a děti si více vyhrály. Lenka
___________________________________________________________ 
 

čtvrtek 12.3.

Po stopách

Už jsme sledovali různé druhy nalezených stop, ale ještě nikdy jsme žádné záměrně nevytvářeli. Dnes poprvé jsme se před výpravou rozdělili na dvě skupinky. První, pod vedením Ondry, vyrazila napřed.  Moje druhá skupinka chvilku uklízela kolem školy, došli jsme do schránky, třídili odpad a pak vyrazili hledat stopy - šipky. Všichni byli zvědaví, kudy půjdeme. Šipky byly nakreslené, poskládané z klacíků, šišek, kamínků... často nás čekal i nějaký úkol. Pokračovat v cestě jsme mohli až po jeho splnění. Zkrátka jsme hráli opravdovou stopovanou :) Na konci cesty, v medláneckém parku, jsme všechny z první skupinky našli a vyprávěli si navzájem zážitky. Tedy jednou nám pěkně zavařili a nám docela dlouho trvalo, než jsme našli další "správnou" šipku. Ale všechny hra moc bavila a tak příště skupinky otočíme. 
Celý den hodně foukal studený vítr. Prošli jsme parkem až k rybníku, cestou objevili tisíce malých komárů. Také už vylézají ploštice a probírají se keře i stromy. Obědvali jsme schovaní před větrem do rákosových domečků. Lenka
 
_______________________________________________________________________________
 

středa 11.3.

Tkalci

Po ranním protažení v tělocvičně, spěchaly děti do školy. Zapomněly i na svačinku a už chystaly své tkalcovské stavy.  Přehodnotili jsme společně všechny plány, snědli sváču a pustili se do tkaní. Takové zaujetí bych vám přála vidět. Bylo ticho, ani písničky jsme si nepouštěli. Každý proplétal a proplétal. Už se začínají rýsovat první koberečky!  Mnoho stavů zůstalo nachystaných a děti se k nim po obědě v družince vrátily. Všem rodičům veliké dík za přípravu! Lenka 
 
_______________________________________________________________________________

úterý 10.3. 

Písmenkování

Březnový plán je na každý den jednu stránku v písance. A tak nastalo ve třídě krásné ticho, jen tužky a křídy na tabuli šustily. Každý se ponořil do svého písmenka. Na koho čekalo nové písmenko, tak si nejdříve obtahoval prsty smirkovou předlohu. Potom kreslil do krupice (velmi oblíbená činnost) a ještě trénoval na tabuli. Až byl spokojen, s ořezanou tužkou, uvolněný, prodýchaný psal do písanky. 
V úterý svítilo sluníčko a my vyrazili na procházku do okolí školy. Tentokrát se k nám přidalo asi deset postižených z Terezy. Někteří jeli na velikých kočárcích a naše děti je vozily. Prvotní veliký strach z "jiných" lidí se pomalu vytrácí. Děti se vedle nich docela uvolňují. Jen málo z nich (většinou holčičky) vyhledají přímý kontakt. Většinou se drží stranou. Také jsme hráli rýmovací domino, to nás všechny bavilo :) Lenka
 
 

pondělí 9.3.

.?!

Od rána kolem nás bylo mnoho otázek, důrazných vět, výkřiků, ale i vět klidných, oznamovacích. Hráli jsme si s otazníky, vykřičníky a tečkami. Běhali jsme, vymýšleli věty, hádali jsme, hráli si, jednu větu zkoušeli ve všech podobách: "Hoří? Hoří! Hoří."  Bylo to dopoledne plné naslouchání, ale i psaní. Četli jsme si věty a chybějící znaménka za ně doplňovali.
Také dnes nastalo veliké stěhování. Každý změnil své místo a získal do lavice nového souseda, kamaráda. Takové změny budeme dělat každý měsíc, aby se děti mezi sebou více poznaly a učily se spolupracovat.
Vyprávěli jsme si o tkaní, proč a co se tkalo. Také o vývoji tkaní na území naší republiky, o tkaní dnes a to nejen u nás...moc zajímavé téma. Skoro všechny děti měly nachystané tkalcovské rámečky, vlnu i velikou jehlu. Vše máme ve veliké krabici a ve středu s tkaním začínáme!  Lenka
___________________________________________________________________________________________

úterý 3.3. - čtvrtek 5.3.

Od přírody k přírodě

V úterý jsme spolu s druháčky z Montessori třídy ze ZŠ Gajdošova prožívali na Jezírku s brouky, bramborov. plackami, lesem, ohněm, zamrzlým rybníčkem, Gabčou, sluníčkem a studeným větrem. Bylo to prima. Ve středu jsme ošetřovali první úraz v tělocvičně. Táďa hned věděl, kde je lékárnička. Stříhala jsem mašličku a stáhla Prokopovi ranku nad okem. Byli jsme dobrý lékařský tým. Ve škole děti vyprávěly, jak přicházely na svět. Prohlíželi jsme si fotky z porodnice. Některé příběhy byly hodně napínavé. 
No a dnes nás sluníčko zdrželo venku. Na zahradě jsme sbírali všemožné přírodniny a vytvářeli z nich přírodní počítadlo. Nachystali jsme si na oheň a před obědem šli do třídy. Poslechli jsme si další úplňkový indiánský příběh, a pak měl každý chvilku čas na něco svého - domino, písanka, příklady, římské číslice, čtení...apod. Po obědě se všichni vrátili zpět na oheň, juchú! Lenka
 
_______________________________________________________________________________________

pondělí 2.3.

Den plný miminek

Ještě před osmou hodinou přijel do školy Vojta a celý natěšený mi hlásil, že maminka už jela do porodnice! Smáli jsme se, radovali a těšili se na novou bytost mezi námi. Všechny téma zaujalo, a tak si každý našel jeden šátek nebo deku a schoval se pod ně. Pustila jsem potichu relaxační miminkovskou hudbu a vyprávěla dětem, jak se tam v tom bříšku u maminky právě mají.:) Když už dost narostly a uplynul správný čas, vyklubala se pod šátkem hlavička a brzy i zbytek.

"No jo, jenomže jak se tam to miminko dostalo?" A tak jsme vzpomínali na Kryštůfkovy narozeniny, když nám maminka vyprávěla, jak si jejich rodinu Kryštof z nebe vybral, a potom se jim narodil. "Leni, na to musí být i tatínek!" A tak jsme si sedli ke knížce "Petr, Ida a miminko" a společně četli a vyprávěli plno zajímavostí. Zkuste se doma zeptat. Mimochodem, i děti mají na vás otázku.:) Ještě si každý nakreslil zážitek ze svého dnešního narození a byla přestávka. Lítando, rošťando, takže jsme po přestávce oprašovali pravidla. 

Začali jsme tvořit knížku "Zrození" a děti si poprvé opisovaly text z tabule. Začínáme sledovat věty, přijdou i jejich druhy a hooodně psaní. A když už jsme se přichystali na oběd, přiletěla mezi nás ta novinka, Vojtík má brášku Vítka!!! Vítáme tě.:) Lenka