Říjen 2014

pátek 31.10.

Návštěvní a divadelní 

Naše veliká zahrada se pro nás stala příjemnou ranní změnou. Pozorovali jsme havrany, zazpívali si dobré ráno i zvířecí řečí :) a pak se to stalo. Přišel Tobiáš s rodiči, ale ne Lolness, o kterém si děti čtou v družince. Je to náš nový spolužák! A tak je od dnešního dne naše třída již zcela obsazená.

Ještě se za námi přišla podívat jedna maminka, zůstala s námi na celé dopoledne a také se mezi nás zapojila. Však uvidíte.

Tobi mezi nás hned zapadl. Každý si vytáhl jedno lesní zvířátko a po zvucích a gestech se děti měly najít do dvojic či trojic. Každá zvířecí rodinka si pro nás nachystala krátké divadlo ze "svého" života. To vám byla krása! Někteří byli opravdové veverky, ježci, jezevci i kanečci. Ve třídě jsme se začali chystat na sbírku pro zvířátka v útulku, ale o tom vám zatím nebudu více prozrazovat. Lenka

 
          

čtvrtek 30.10.

Jak jsme si uvařili

Na naší velké zahradě jsme si nejdřív uklidili. Hrabali listí, zametali, sbírali ořechy, žížaly, popadané větve, chystali si ohniště. Nakonec jsme neměli kotlík, tak bylo potřeba vybudovat plochu pro veliký hrnec. A to se klukům s Ondrou povedlo. Ostatní zatím čistili zeleninu, každý svým nožíkem.

Příště si vezmeme ještě škrabky. Do hrnce s vodou jsme nachystali mrkve, brambory, celer, kedlubny, pórek, cibule, česnek a koření. Kouskem březové kůry a suchým jehličím se nám opět podařilo hned rozdělat oheň. Hrnec se hřál, někteří si opékali, jiní si hráli ve stromových domečcích. Před obědem jsme popřáli Táďovi, slaví dnes svátek. A pak už přišla na řadu naše zeleninová polévka. Ňam, ta se nám povedla. Lenka

  

pátek 24.10.

Narozeninová

"My věříme tomu, že Kryštůfkova dušička se v nebi rozhlížela, a když uviděla nás ( mě, tatínka, našeho syna, psy, zvířátka, náš domeček a zahrádku) rozhodla se, že se k nám přidá. A tak se nám v říjnu Kryštof narodil"... začala vyprávění Kryštůfkova maminka.

Děti ani nedutaly, bylo to krásné narozeninové povídání. Za každý rok jsme na dortu zapálili jednu svíčku a poslechli si, co se ten rok Kryštofovi podařilo. Bylo jich sedm. A plno fotek. Zazpívali jsme narozeninovou písničku a popřáli. Děti se nemohly dočkat, jak bude dort chutnat....byl výborný, čokoládový! Také jsme všichni dostali dárek. Maminka pro nás nakreslila narozeninový kalendář. Teď už jen donést si každý svou fotografii! Kryštůfkův narozeninový den s maminkou nám vnesl do třídy nový rozměr :) Díky za všechny Lenka

   
 

čtvrtek 23.10.

Ohníčkování

Za drobného mrholení jsme se vypravili směrem do Medlánek. Bylo vlhko, foukal vítr, hřála nás jen myšlenka blížícího se ohýnku. Příroda nám přála, cestou jsme oloupávali březovou kůru a pod obrovskými smrky našli perfektní suché klestí na zátop. Kdo mohl, ten něco nesl. Přestalo pršet. 

Rozdělat ohýnek se nám povedlo hned napoprvé. To bylo radosti! Brzy jsme se prohřáli a začali opékat jablíčka a topinky. Do popela jsme zahrnuli i mnoho brambor. Věříte, že někdo si takhle pochutnával prvně? Ondra zavzpomínal a vyprávěl dětem, jak to bylo dříve a proč děti takhle jedly častěji. Kolem ohně jsme zpívali a tancovali indiánské písničky na oslavu čtyř živlů. Cestou zpět jsme se zastavili u labutí. Tedy vidět "letět - chodit" celé hejno po vodě za šustění tolika křídel... to bylo krásné. Přírodo, díky! Lenka

     

středa 22.10.

Po stopách

Koničiwa anata... Dobré ráno tobě... dnes znělo ve třídě v japonštině, za což děkujeme mamince od Tádi. Překročili jsme hranice Evropy a začínáme být celosvětoví :) Zpívali jsme v kruhu ještě indiánské písničky, které si chceme zazpívat i zítra u ohně.

Ještě jsme si zahráli společně na koňské dostihy a pak už se po skupinkách vydali po stopách. Před školou jsme včera našli stopy pavoučka, po dešti, stopy podzimu, bot, aut a mnoho stop lidských... Dnes děti čekaly stopy zvířat, které jsme sledovali už v lese kolem Soběšic. Hledali jsme zvířecí rodiny a k nim správnou stopu. Nakonec si někteří obkreslili své ruce, nohy a vytvořili tak stopy vlastní! 

Pustili jsme se do opakování základních třídních pravidel a dnes jsme si jednohlasně odsouhlasili, že s voskem si budeme hrát pouze venku (né na koberci) a v celé škole platí zákaz křičení, při individuálce budeme šeptat. Pravidla děti nakreslily a visí nám pěkně na očích. Kéž by se už otiskly do každého z nás. Pravidel máme víc a postupně si je všechny zopakujeme, odsouhlasíme a přidáme na dveře vedle klavíru. Dnes odcházím s lehce bolavou hlavou plnou vět, slov, písmenek, zpráv... něco jako včelí úl... ale když nad tím tak uvažuji, včely mají jistě nějaký systém, ve kterém je jim dobře nebo ne? Lenka

         

pondělí 20.10.

Matematikou...

V kruhu jsme si posílali dřevěného ježka bodlináče, kterému jsme střídavě ubírali a přidávali bodliny (párátka). Každá změna na ježčích zádech byl vlastně příklad na + či - .

Pak jsme si po celé třídě rozložili matematické pomůcky a pustili se do počítání příkladů, číselných řad, přiřazování množství apod. Maminka od Anežky S. pro nás vyrobila stovkovou tabulku. To byla veliká výzva a někteří ji už poskládali celou! Martino, děkujeme.

Odpočinuli jsme si při společné četbě o klukovi Maxovi, který tolik zlobil děti, až byl neviditelný... bylo to napínavé, ale nakonec se Max sám našel a objevil i kouzlo přátelství.

Kdo chtěl mohl ještě dále počítat, ostatní se pustili do stříhání pexesa o zvířecích rodinkách a někteří si jej i zahráli. Před obědem jsme si pohráli se slovem myš. A na zítřek si mohou děti pro ostatní nějaké mnohoznačné slovo samy nachystat. Už byl jeřáb, drak a myš. Lenka

______________________________________________________________________________________________

pátek 17.10.

Při svíčce

Ráno pršelo a tak jsme se sešli v naší suché teplé třídě, zazpívali s rodiči písničku a pak si hráli malováním na záda.

Pěkně ve dvojicích. Nejdříve jsme si předávali různé tvary, brzy to byla písmena a nakonec starý známý dopis : "Milá babičko (tečka)..." Uprostřed kruhu nám Prokop L. zapálil svíčku a otevřeli jsme téma pro sdílení. Každý mohl otevřeně říci, co jej těší či trápí. Bylo to silné a krásné půlhodinové povídání. Učili jsme se, jak pracovat s myšlenkami i emocemi. Na svačinu jsme šli v jakémsi vnitřním klidném rozpoložení. 

Při individuálce se každý pustil do nějaké práce: pomůcky, šuplíčky, sešity, pracovní listy... většina do nového lesního sešitu, který jsme dostali od vojenských lesů. Je tam křížovka, hledání rozdílů, bludiště, uprostřed dokonce hra. Vojta s Prokopem L. ji šli hned vyzkoušet do jídelny. Prokop předčítal oběma úkoly, prima spolupráce. A na závěr, jsme šli umístit dárek od Honzíka. Čísla na chodbu, podívejte. 

čtvrtek 16.10.

Kam na prima výlet

Putování lesní naučnou stezkou okolo Jezírka bylo plné zážitků a zajímavostí. Ani nevím, kde začít vyprávět...

Možná vám tuto stezku jen doporučím. Je volně přístupná, plná tvořivých úkolů a her. Dlouhá 2 km. My si jí užívali celých šest hodin! A to ještě někteří navrhovali vrátit se. Nejvíc děti přitahovalo vodní dílo. Pumpovali vodu do nádrže a odtud regulovaly její průtok dřevěnými cestami se stavidly, jezy... to bylo něco! Domů jsme se vraceli spokojení, lesem a vzduchem a vším prožíváním příjemně unavení... dobrou noc Lenka

                           

_______________________________________________________________________________________

středa 15.10.

Veliký zážitek

Chvilka napětí a veliká zvědavost... jaké to dnes asi na Gajdošce bude? Všude plno dětí, vrátnice, pan školník, schody, písmena na schodech, pomůcky, dospělí, zvířátka... začíná ráno na ZŠ Gajdošova a my jsme dnes u toho.

Marcela (paní učitelka 2.C) pouští písničku a pro děti je to znamení, že začíná společné tvoření, setkání, výuka... jak chcete. Přidáváme se a za chvilku tvoříme veliký kruh. Nepočítám, odhaduji kolem 35 dětí. Začínáme skládat mandalu z přírodnin, pěkně jeden po druhém. Je potřeba trpělivost a postřeh, mandala má své pravidlo...skoro všichni pochopí. Brzy se rozdělujeme a druháčci si rozebírají děti z Letokruhu a domlouvají se, na čem spolupracovat. Děti lákají pomůcky a tak je během chvilky každý do něčeho ponořený. Krása... tolik dětí a jde to! Během práce zacinká jedna holčička z 2.C na zvonek a říká: "Prosím o větší klid, špatně se mi pracuje." I tak tlumené "švitoření" ještě slábne... zírám, nasávám, sleduji, poslouchám... po celou dobu nám hraje klidná meditační (relaxační) hudba. Milé. Přestávku si užívá každý po svém a závěrečné rozloučení na koberečku je silné, inspirativní. Marcela říká dětem: "Děti všimly jste si, že jste nás ke své práci skoro vůbec nepotřebovaly? Na všem jste se uměly domluvit, poradit si, to velmi oceňuji."... v Letokruhu jsme začali plánovat, co si také zavedeme, co se nám líbilo. Také už se moc těšíme na návštěvu! Pozvali jsme druháčky z Gajdošky k nám, a tak už pomalu vymýšlíme, co mi je tady naučíme :) novým kamarádům zdar! Lenka

 

_______________________________________________________________________________________

pondělí 13.10.

Aby bylo dobře všem

Ve škole se dá naučit tolik věcí! Dnes to byla pravidla, aby byl společný pobyt pro všechny příjemný.

Protože pokřikovat, mluvit jeden přes druhého, skákat si do řeči, nenaslouchat druhému, odbíhat, křičet... to není žádné umění, to umí kde kdo. A hlavně jsme zjistili, že nás to nebaví a spíš nás to trápí. A tak vzniklo dnes nové pravidlo. Pokud opravdu nemůžeš vydržet s námi u koberečku, můžeš si v tichosti sednout do lavice a pracovat s pomůckami, do sešitů, prac.listů. apod. A kdykoliv se k nám zase vrátit. Ukázalo se to jako dobrý nápad. Hned potom měla totiž Anežka S. povídání o ježkovi. Dva si odešli pracovat do lavice a ostatní napjatě poslouchali, jak se postarat o malého ježčího sirotka. Bylo to tak krásné, že jsme měli posunutou přestávku o 20 minut! A ještě vznikl nápad, navštívit nějakou záchranou stanici. Už na tom pracuji a pokud by náhodou někdo z vás čtenářů měl dobrý kontakt, budu za něj ráda. Individuálka byla dnes hodně o číslech, sčítání a odčítání. Přivedly nás k tomu ráno javorové listy, se kterými jsme tvořili různé příklady a nakonec i strom. Než jsme vyrazili na oběd, zavřeli jsme si oči a každý si zkusil představit JEŘÁB. Jaký vidíte vy? Ve třídě vyhrál stroj, tři děti viděly ptáka a Táďa si ještě vzpomněl na jeřabiny. Slova mnohoznačná (homonyma) nás dnes budou provázet každým dnem. Lenka

 
_______________________________________________________________________________________
 

pátek 10.10.

Podzim a sklizeň

Dnes jsme den strávili s množstvím druhů ovoce a zeleniny. Co je co? Co si můžeme vypěstovat tady, a co k nám cestuje na lodích, letadly a náklaďáky?


Děti zjistily, co na ně vykoukne, když rozkrojí řepu, jestli ji poznají na omak nebo podle toho, jak voní. A nejen řepu! Jak asi bude chutnat v polévce,kterou společně připravujeme? Všechno se to dělo na několika stanovištích připravených na školní zahradě. Zvládli jsme i animovaný film ušitý na míru jižní Moravě a babímu létu. (Uzávorkovanou, ale důležitou „poznámkou pod čarou“, je poděkování všem, díky kterým dnešní den mohl být. Hlavně Lence, která vše ideově a koordinačně zaštítila, Ondrovi, jehož stanoviště přípravy a vaření polévky sklidilo největší ohlasy, Kadlecům za půjčení ovocno-zeleninových karet, které pomohly v evokační aktivitě, dobrovolnicím Blaženě a Zuzce z MENDELU a z ŠLP Křtiny, a moc také maminkám Kryštůfka a Tádi, díky kterým mohly vzniknout nádherné pytlíčky pro děti – třeba na přírodniny z lesních dnů...) Gábina

VELIKÉ OHLÉDNUTÍ :)

středa 8.10.

M jako moře. Šššš...

Ráno, po všech pozdraveních před školou vč. těch od Leni, jsme na elipse našli mušli,oblázky, jeden dost ostrý kámen, lodičku z kůry od Prokůpka Ř., kterou donesl s podzimními přírodninami, a velké písmenko M.

"To je moře!" "Jo, moře!" "Plavba po moři..." "Skály a ztroskotání." Dlouho jsme si vydrželi povídat o ztroskotání jedné velké lodě a přemýšlet nad tím, co k němu může vést a jak mu lze předejít – pozorností, bdělostí, vnímáním věcí kolem sebe... Mořskou stezku, na které hrozilo ztroskotání, jsme vytvořili i pro nás. Děti se dohodly, jak by měla vypadat. Každý si vzal špalík, který představoval skalisko nebo ledovec, sedl si na něj jako maják a tříštěním vln (zvučením ŠŠŠ) dával proplouvající lodi (tj. jednomu, který měl zavázané oči) najevo, že se má skalisku vyhnout. "Vadilo mi, když někdo syčel bez důvodu." "Bylo těžké slyšet, když někdo mluvil!" To byly některé odpovědi dětí na otázku, jaké to bylo. Mořskou stezkou prošli zatím Prokůpek Ř., Lubi, Alička a Honzík. Na ostatní ještě čeká. A oni na ni. Dnes se dostalo i na další delší povídání jedné z nás – Fanynka nám celistvě, srozumitelně a poutavě povyprávěla o pandě – jejím nejoblíbenějším zvířátku. Nedozvěděli jsme se jen pandí zajímavosti, ale i širší souvislosti ohledně jejího ohrožení. Gábina

 

___________________________________________________________________________________________

úterý 7.10

Kde je Lenka?! 

Ranní pípnutí sms mi připomíná nutnost vstávání. "Ahoj holky, poplach – bolekrk, hlav,nemluvim..." Začíná další dobrodružný den na Letokruhu. 

Jedu šalinou a snídám přitom (pšt), abychom všechno dobře stihli. "Kde je Lenka?" "To s námi budeš dnes Ty?" "Bude celej den družina!" Po písničkovém dobrém ránu a vyjasnění situace, že dopoledne máme školní tvoření, začínáme ve vzduchu před sebou pravou a následně i levou rukou "kreslit" ležatou osmičku. Vzpomínáte děti na podobné malování v minulém týdnu? Osmičku pak vidíme ležet i na zemi ­ tvoří ji dva velké letokruhy. A tak ji někteří osmkrát proběhnou. Dnešní den byl s písmenkem B. 8 a B. Nějak nám to souvisí... V čem si jsou podobné? A co je u nich naopak jiné? Společně po celé škole hledáme předměty a jevy, které na B začínají, na chodbě tvoříme výstavku a počítáme, že je jich mnohem víc, než 8. Barvy, batoh, bublina, bílá... Ve třídě se pak k různě natočeným B stavíme tak, jak bychom je napsali správně. A pak šup, zkoušíme psát/opakovat do sešitu. Je pro mě vždycky dost zajímavé sledovat, jak si děti své písmenko tvoří. Jedno velké je umění. Barevné, s obrysem, bez obrysu, se stínováním... Vedle toho je pak zase prostor pro umění psát – do řádku jedno B za druhým tak, aby ho poznal každý, tak, abych ho uměl nebo uměla napsat. Ze všech popisů umění vybírám ten Anežky B., která jako jedna z mála spojila téma 8 a B: "To je jedna velká ležatá osmička a na ní jsou B. Ona je ta osmička veze na výlet." Lenka mi potom večer volá a ptá se na pocit ze školního dne, na děti i na mě. Přerývaně jí popisuji, co jsme spolu zkoušeli, a je pro mě zadostiučiněním, když řekne: "Gábi, já se tu celou dobu usmívám. To je přesně, jakobych tam s dětmi byla já." Gábina

_______________________________________________________________________________________________________

pondělí 6.10.

To je barev!

 

Od rána jsme výtvarničili. Kolem školy děti hledaly všechny možné přírodní barvičky a zkoušely s nimi malovat na svou paletu. Našli jsme 16 barev a shodli se, že jich je v přírodě mnohem víc. Moc se nám líbila barva trávy - jasně zelená. Lubi odvážně vyzkoušel  kopřivu - tmavší zelená bez popálení! Nakonec si někteří díky oboustranné pásce přilepili na paletu i samotné přírodniny. Po svačině (někteří nemohli nedočkavostí ani v klidu posvačit :) jsme míchali tři základní barvy - žlutou, červenou a modrou.  Vznikaly mnohobarevné obrázky, ze kterých jsme si v jídelně vytvořili galerii. I mě to moc bavilo! Ti co neměli zrovna smíchávací náladu, pracovali ve třídě do svých sešitů, knížek či pracovních listů.  Lenka

pátek 4.10.

Letííí...

Dobré ráno sluníčko! Po vzoru Tibeťanů jsme na něj vyplázli jazyk. Rozhlédli se po oblacích a chvilku se zastavili. Né však na dlouho. Hledali jsme v paměti maďarská slova k naší písničce Dobré ráno, které nás včera Ondra naučil. Vzpomněli jsme si na polovinu, konec byl slabší, jen jakési "ogia ugie".  Během dopoledne mi přišla od Ondry smska s textem. Skoro jsme to trefili! 

Křídou jsme dnes chystali pravou rukou úkoly pro levou ruku a naopak a pak ještě navzájem mezi sebou a kreslili a kreslili. Vznikaly nám opravdu zajímavé tvary. Ovšem nedařilly se vždy souměrné :) Když jsme pokreslili cestu před školou, rozhodli jsme se tvořit ještě suchými křídami na veliké papíry. Tedy přeložit veliký papír na dvě stejné poloviny nebylo pro některé úplně jednoduché! Hned jsem si v duchu říkala, že budeme trénovat na origamech. Opět jsme tvořili zrcadlové obrázky. Někomu dalo velikou práci, aby mu pravá ruka "nelezla do zelí" té levé.
A pak najednou Prokop L. říká, pojďme stavět vlaštoky! A hele, prima, skládáme z papírů dřív než jsem čekala. Učil nás je Kryštof, a pak jsme až do oběda trénovali létání. Už také letím...Lenka