Listopad 2014

pátek 28.11.

Šestnáct

Ráno jsme se společně s rodiči naladili písničkou "Byla cesta." Pak jsme se spočetli a juchú! Zase všichni ve škole! Tedy kompletní jsme už dlooouho nebyli. Zazpívali jsme si, zatančili, nazdobili jsme větvičkami další kousek zábradlí a hurá do tepla.

Sešli jsme se u koberečku a poslechli si pět písmenkových příběhů. Spočetli jsme, že ještě 12 písmenek v žádném příběhu nevystupovalo! Do tabulky si tedy každý zjistil a zapsal, která to jsou. Domluvili jsme se, že o víkendu si každý jeden příběh nachystáme.

Do oběda jsme "pracovali" ve skupinkách. Hrála se přírodní zahrada, scrabble, pexeso s abecedou a opravdu prima obrázky. Třeba u písmenka "F" fotil fialový Fantomas! Nebo u "B" řídila bagr babička! Nasmáli jsme se a zahráli si 2x. Po obědě jsem nahlédla do družinky. Vojta na chodbě vytrvale oblepoval krabici bílým papírem - stavba iglú se blíží :) .Holky se zdobily ve třídě - sukýnky, účesy, malovátka. Když byly nejkrásnější, vyrazily ze třídy s výkřikem "A teď se jdeme ukázat klukům!" Škoda, že jsem neviděla, co na to kluci :) Lenka

    
_________________________________________________________________________________________________
 

čtvrtek 27.11.

Od holek:

"Nejlepší dneska bylo dělání věnečků. Dělaly jsme je z látky, semínek, větviček, špendlíků, papírových barevných kostiček, a to vše jsme dávaly na věnečky. 

Odpoledne bylo príma lepení krabic. Lepily jsme krabice na iglú. Vzaly jsme bílé papíry, herkules a krabice a lepily jsme to na to krabice. Potřebujeme totiž bílé ledové kostky na iglú. Bude stát v rohu naší třídy.

Maminka Eva od Kryštůfka nás učila dělat svíčky. Svíčky byly z vosku a knotu. Daly jsme je do jablek a zdobily jsme je krásnýma stužkama. Venku jsme vzaly větvičky a provázkem jsme je omotávaly na zábradlí. Nazdobily jsme to červenýma mašličkama. A teď se nám ještě nechce domů!"

Tonička, Ali, Anežka a zapisovatelka Lenka :)

            
______________________________________________________________________________________________________

středa 26.11.

Není metr jako metr

Hurá, tělocvična! Scházíme se, převlékáme a hurá dovnitř :) Všichni perfektně dodržují pravidlo volného běhání, nikdo nevstupuje do nářaďovny. Juchú! To je veliká úleva, když se mohu na děti spolehnout.

Běháme a hodně protahujeme tělo. Zkoušíme různé cviky a sledujeme, kde nás to táhne, pálí, bolí... napodobujeme mnoho zvířat, a tak se tělocvičnou sune parta hadů, raků, psů, kachen, koček, skokanů. Všichni jsme prima rozehřátí. Je čas na novou hru. Ukazuje se, že vysvětlit nová pravidla není tak jednoduché. Někdo je netrpělivý a pořád skáče do řeči, domýšlí, hraje... do třetice to vyšlo a už hrajeme. Když bacil bacil zdravého, je z něj marod, lehá si na záda, třepetá končetinama a čeká na záchranu od zdravých jedinců. Hra se chytla a hrajeme až do konce hodiny. Přesun do školy, svačinka a začínáme porovnávat různé metry (měřidla) na koberečku. Tedy, co je to vlastně METR? Nakonec to nebylo vůbec jednoduché! Pro někoho byl metr zkrátka měřidlo, tedy i 16ti cm pravítko :). Kdo chtěl, naměřil si svůj metrový provázek a oměřoval předměty ve škole. Někdo svůj metrový provázek nalepil do spirály na papír. A pak už to prý zase není metr! Inu, jak se to vezme. Metrovou tématikou se pokračuje i v družince. Už se všichni oměřují vedle dveří do třídy! Lenka

 
______________________________________________________________________________________________

úterý 25.11.

Posloucháme se

Zpíváme světové "Dobré ráno" :)  a potom tiše usedáme do kruhu, noříme se do sebe a posloucháme "Hlasy lesa". Někdo viděl louku, ovečky, někomu se líbilo to "ticho", každý se nějak našel.

Děti nechaly oči zavřené a já mačkala papír, ťukala kameny, listovala knihou, pustila vodu, tleskla... děti se nořily do zvuků a hádaly je. Šlo jim to dobře. Po svačince jsme se zaposlouchali  do prezentace o srnkách. Anežka S. poslala po kruhu sádrový odlitek srnčích kopýtek, na trojkové tyči nám ukázala délku srnčích parůžků a mnoho dalších zajímavostí. Jen pro některé bylo velmi těžké nastražit uši a naslouchat, někdo si lehal, povídal, odcházel, skákal do řeči... zkrátka stále máme co trénovat.

Když se rozběhla individuálka, nastalo "pracovní ticho". Každý se ponořil do nějaké činnosti, skoro nešlo přestat, podívejte:

     
___________________________________________________________________________________________
 

pondělí 24.11.

Den plný pravidel

Fíha, to bylo dnes živo! Po dlouhé době jsme se sešli skoro všichni a to bylo radosti, lítání, křiku, dovádění... až mi šla hlava kolem.

Možná jsem se dnes měla držet hesla, které na mě mrklo o víkendu z facebooku: "Jak si hezky užít divoké děti? Stát se divokou matkou:-)"... přiznávám, neměla jsem dnes dostatek divokosti, možná odvahy, a otravovala děti s pravidly. "Ach jó, Leni, proč musíme kvůli klukům zase opakovat pravidla.To je nuda!" Ano, byla i pro mě. Ale nakonec jsme to dali společně dohromady. Kdo dováděl, dokázal si uvědomit, kde příště ubrat. Jo, a nebyli to nakonec jen kluci! A jelikož dovádění už by šlo všem výborně, budeme se věnovat i jiným činnostem :) ... Hráli jsme společně domino, které vyrobil Lubi. Byla to slova a obrázky.To bylo moc prima. Několik dětí si potom vyrobilo své domino a hrálo se ve velkém. 

Prokopové spolu četli příběh o písmenku "P" a na závěr dne nám jej pěkně vyprávěli. Laura nám pověděla příběh o "T"a "L" a Anežka B. o písmenku "I". To "I" mělo bublifuk, a jak mu jedna bublinka zůstala u pusy, bylo z něj naráz "P". Prý trošku pomáhal tatínek... (to se smí:). Tobi zase četl text o pavoucích a vypisoval z něj zajímavé informace a počítal i pavoučí úkoly. Každý si našel něco zajímavého a na pravidla už nebylo potřeba vzpomínat. Lenka

                            

_______________________________________________________________________________________________

středa 19.11.

Živá škola – tatáž, stejně jiná

Tolik korzujících prostorem Letokruh snad nezažil od 1. září. Dnem otevřených dveří, který připravili především rodiče zakladatelé, žila dnes celá škola.

Úsměvy, vlídné pohledy rodičů a zvědavé pohledy jejich dětí. Otázky a odpovědi. Cvičení a hry. Tvoření a výrobky. Až nás možná překvapilo, že se vše dělo v modu, ve kterém normálně pracujeme. Jen jsme si museli zvyknout, že je při tom mnohem více lidí, jejichž oči se dívají a uši poslouchají. Ale ani to nestálo vlastně zvláštní úsilí... I když dnes z šestnácti dětí tři chyběly, na Lenčinu otázku, jestli by to takto v Letokruhu chtěly mít každý den, zvedá dobrá polovina z nich s šibalským úsměvem ruku. Třeba si už zvykají na představu, až přibudou další třídy. A možná cítí (podobně jako já s Leni), že příchozí oceňují realizaci i průběh díla, za nímž je práce, která začíná daleko dříve než před 1. zářím tohoto roku. Tak díky, že můžeme tvořit a poznávat živou školu. Přijdeme zas. Přijďte taky. Gábi

                                     
____________________________________________________________________________________________


úterý 18.11.

Události z Letokruhu

Déšť jsme si dnes užívali jen přes okna naší třídy. Vyprávěli jsme si zážitky z volných dnů. Rafík vzpomínal, jaké to bylo v nemocnici. Představovali jsme si rentgen, který nás prosvítí a vyfotí jen kosti. Pak jsme si říkali, co je to ostrov. Protože Vojta viděl v divadle Ostrov pokladů. A někdo si jen tak lenošil u televize.
 
Naučili jsme se vítat dobré ráno ve slovenštině. To bylo skoro stejné jako v češtině! Každopádně je to už osmý jazyk. Zahráli jsme si na P-R-U-Ž-I-N-K-Y, vytleskali opice a do svačinky si dali individuálku.

Gabča si pro nás připravila příběh o 17.listopadu a Sametové revoluci. To bylo krásné! Důmyslnou tabuli měla rovnou na tričku a tak jsme měli letopočty pořád na očích. Každý dostal jeden klíč, symbol revoluce. A pak už začalo vyprávění podle knihy Zeď od Petra Síse. Bylo to napínavé, těch zákazů a příkazů, pořád se něco nemohlo, tajná setkávání, tanky, rudé vlajky, krátká naděje, útěky apod. Dětem jsem předváděla, jaké to bylo ve škole. Co jsme jak museli dělat. No a pak už byl akorát čas spojit klíče dohromady, pořádně zazvonit a přivítat svobodu mezi námi. Vyrobili jsme si státní vlajky, zazpívali hymnu a začali se těšit na zítřek. Bude návštěvní den! "Jo a kluci, vlajky nejsou meče!" Lenka
 
           
____________________________________________________________________________________________


pátek 14.11.

Pavoučkování

Ráno jsme se společně s rodiči přivítali před školou novými písničkami: "Lístečku dubový", "Listopad, listopad"... Pokračovali jsme Dobrým ránem a indiánskými písněmi. Ti, co netančili, stáli a pozorovali nás. Pak jsme si všichni zavřeli oči a nastavili tvář rannímu sluníčku. Pomalu jsme se otáčeli ke slunku zády... oči stále zavřené... a zase zpět.

Vše asi třikrát. Otevřeli jsme oči a povídali si, jaké to bylo. "Barevné, duhové, oranžové, červené, ohnivé,teplé...x...šedivé, tmavé, hnědé,chladné." Pozdravili jsme sluníčko vypláznutým jazykem a šli do třídy.

Čekaly nás dva písmenkové příběhy. Fany nám vyprávěla, jak písmenko F štípalo sekerou dříví. Jenže se mu špatně stálo na špičkách, a tak se podsouvalo a podsouvalo, až se mu dole vytvořily fajfky (nohy). Čímž mělo lepší stabilitu na štípání. A ani si nevšimlo, že je z něj najednou písmenko E. A Honzíkovo H zase lezlo na kopec, a když vyšlo až nahoru, tolik se kutálelo (spíš hranatělo :) dolu až se celé rozlámalo. A víte co? Vznikla z něj dvě velká I a jedno malé i. Tečku nad malé "i" jsme domysleli z blátivé kuličky, která se kutálela společně s H z vrchu dolů. Už se těšíme na další příběhy!

Pak jsme si hráli na detektivy a hledali jsme do poloprázdné tabulky ztracená písmenka. Až jsme měli celou abecedu. To děti tolik bavilo, že nechtěli ani na svačinku. 

Po svačince jsme se pustili do pavoučků... tohle téma si nás asi samo našlo, protože přicházelo z různých stran. Tiskali jsme je prstem, spouštěli se na svých vláknech, všelijak se proplétali a tvořili i pavučinky. Kdo už měl hotovo, šel s Gábi ven a sbíraly se podzimní barevné listy na lisování.

Před obědem jsme ještě na chvilku zapálili naší sdílecí svíčku. Děti znovu řekly, že již nechtějí o přestávkách bojovat, chytat se, zavírat za dveřmi apod. Bylo to moc důležité sdílení. A pak už hurá na výborný oběd! Lenka

 
____________________________________________________________________________________________


středa 12.11.

Písmenkování

Středa, máme tělocvik! Pořádně se prolítat tělocvičnou, rozehřát všechny svaly a už trénujeme oblíbené žebřinolezení. Dnes se nám k tomu přidala i matematika :) Zkoušíme se zavěsit a vydržet. Taková malá průprava na cvičení na kruzích. A už chystáme dvě žíněnky a postupně se houpeme. Zase to cvičení rychle uteklo.

Přecházíme do školy, sluníčko nám svítí na cestu, potkáváme Gábi. Většina dětí dnes svačí na zahrádce. 

Ve třídě děti čeká veliké překvapení plné prázdných kapes. Společně tvoříme skoro hodinu. Vkládáme do kapsáře ušitá písmenka. Sledujeme háčky, čárky a kroužek nad písmenky - hrajeme si. Vyprávím dětem příběh o tom, jak šlo hubené písmenko H na zamrzlý rybník a chtělo si zabruslit. Jenže se mu pořád rozjížděly dlouhé hubené nohy. Až se mu jednou tolik rozjely, že se o sebe zapřely a vzniklo pevné písmenko A. Všelijak jsme si s příběhem hráli. A děti mají úkol! Každý si vybrat jedno-dvě písmenka a vytvořit k nim krátký veselý příběh o tom, jak asi vzniklo. Mohou malovat, hrát divadlo nebo jen vyprávět. Už se těšíme! Lenka

PS: A Martin včera na Sýkorce přijel! :)

 
  
____________________________________________________________________________________________


úterý 11.11.

Martinské rohlíčky

Svátek sv. Martina, radost v rodinách začíná...peče se husa, vypráví se příběhy o Martinovi, dělíme se o martinské rohlíčky, sedíme při svíčkách, pomáháme si, zkrátka máme se rádi.

Kolik z nás dokáže pustit z hlavy všechny starosti, trápení a opravdu se radovat? Máme-li doma děti, je to mnohem jednodušší. Kolik domácností si asi dnes vzpomene na tehle svátek? Často mají děti svátek sv. Martina spojený s prvním sněhem. Příznám se, že do nedávné doby tomu tak bylo i u mě. Ve škole nám o Martinovi nikdo nevyprávěl, ani doma jsme příliš nežili v tradicích. A nebo si je nepamatuji...každopádně v Letokruhu si s dětmi vše vynahrazuji :)

Ráno jsme společně usedli k doplňovačce,ve které jsme vyluštili různé zajímavosti o Martinovi. Když přišla Gábi, tak jsme se pustili do pečení rohlíčků. Nachystali jsme si troubu. Rozváleli každý svůj kruh těsta, rozdělili na 4 díly a ochucovali jsme domácí marmeládou nebo mákem. Nejeden prstík nezůstal bez olíznutí :) Šlo nám to jako po másle. Šup s nimi do trouby, pak do cukru, to byla vůně! Teď jsou rohlíčky nachystané pěkně v krabičkách na večerní slavnost. Děti se o ně budou dělit s ostatními. I my už hoříme nedočkavostí, jestli ten Martin na bílém koni opravdu přijede. 

Zítra vám povím. Lenka

____________________________________________________________________________________________
 

pondělí 10.11.

Jako broučkové

Celé dopoledne jsme věnovali výrobě lucerniček v naší nové místnosti - družince. Nachystali jsme si na stůl igelity, někteří na sebe zástěry, vyhrnuli jsme si rukávy a pustili se do barvení krabic od džusů či mléka.

První nátěr ještě nebyl zcela krycí. Druhý nátěr už byl perfektní. Zatímco barva zasychala, zahráli jsme si společně matematické domino. 

Nachystali jsme si průsvitné papíry a lepili je do vyřezaných okének (okénka různých tvarů již měly děti vyřezané z domu). Nakonec už chybělo jen ouško. Někteří si drátek nazdobili korálky. Tavnou pistolí jsme přidělali čajovou svíčku a teď už se těšíme, jak ho zítra večer vyzkoušíme! Lenka

 
          
____________________________________________________________________________________________
 

pátek 7.11.

Návštěvní

Každý den je něčím výjimečný. A ten dnešní byl návštěvní. Na zahradě jsme si hráli s Martinou (paní učitelka z Poličky). Tématem byl svatý Martin a jeho kůň. S Martinou z Poličky přijel i Modrásek - dřevěný koník, kterého nám Martina nakonec věnovala. Zpívali jsme, skákali, honili se, pečovali o koně (kamaráda :), vodili starého slepého koně (opět kamaráda) bezpečně po zahradě...bylo to prima.

Po svačince zapálila Gabča světlo v lucerničce a maminka od Fanynky nám začala vyprávět příběh o svatém Martinovi. Vrátili jsme se do dávné minulosti a přenesli se do cizího kraje, kde Martin žil. Prožili jsme si jeho život, alespoň tak, jak to historické prameny popisují. A pak už nás čekalo výtvarné tvoření. Chodba plná velikých papírů, bramborová razítka, tempery....každý se pustil do výroby jednoho ozdobného balicího papíru. A každý svou práci prožíval jinak. Mě se den moc líbil, díky maminkám a těším se na brzkou další spolupráci. Lenka

 
           
____________________________________________________________________________________________
 

čtvrtek 6.11.

kaneček Pepa

Na výpravu do kohoutovické obory se sešlo pouze sedm malých účastníků a my s Ondrou. A, kartonový kaneček Pepa. Už cestou autobusem jsme obdivovali barevnost bukových lesů. V oboře listy sbírali a hlavně vyhlíželi její živé obyvatele.

Sluníčku se nepodařilo proniknout přes mraky, zato déšť visel na vlásku. První mokrý klouzavý kmen přitáhl Ondru. Nedobrovolně šel ostatním příkladem, jak snadno v lese upadnout. Naštěstí s úsměvem. Šli jsme krajinou a tu Prokop L. svým liščím bystrým zrakem (jak říkal), zahlédl prvního jelena. Ležel v dálce mezi stromy a vůbec jsme mu nevadili. A hele, druhý, třetí, čtvrtý...a nejsou to jeleni. Lopatky na paroží prozrazují daňky. Blížíme se a pozorujeme. Přichází hlad, a tak usedáme obklopeni daňky (v uctivé vzdálenosti). Nejsou tu jen samci, uvažujeme, jak se říká samici. Nemám tady signál, tedy internet neporadí. Objevujeme ceduli, je celá o daňcích. Samici se říká daněla. To se nám moc líbí. 

Hrajeme škatulata, prozkoumáváme rybník, opravujeme týpí z klacků a hlavně zdobíme kanečka Pepu. V pravý čas přicházíme i s Pepou k obravdovým kančím rodinám. Jsou tady kanci, bachyně i selátka. Děti se předhánějí ve znalostech (svých připravených informacích). Před odjezdem ještě stihneme přichystané lístečky nalepit Pepovi na druhou stranu a těšíme se, jak si ho ve třídě vyvěsíme. To nám den v přírodě zase utekl.Lenka

 
   
____________________________________________________________________________________________
 

středa 5.11.

"Dneska se mi líbilo úplně všechno!"...

Poprvé v tělocvičně! Juchú! To byl zážitek... lítání, tělo cvičení, hraní, lezení, klouzání, skákání..."Leni, a proč už musíme jít?", "Už aby byla zase středa!"

Tak se nám tam líbilo :). Vraceli jsme se ke škole, bylo teplo a svítilo sluníčko. Rozhodli jsme se pro svačinu ve velké zahradě. 

V půl jedenácté jsme se sešli ve třídě u koberečku. Prokop L. a Táďa zapálili svíčky a já se pustila do čtení slíbeného příběhu. Byl o starém muži, který rozdával lásku. Z knihy Čtyři dohody. Stojí za přečtení nebo si ho nechte vyprávět. Tonička nás inspirovala svými mandalkami. A tak jsme se všichni pustili do vybarvování mandal Lásky. Lenka

 
    
____________________________________________________________________________________________
 

úterý 4.11.

Jak můžeme pomoci

Hledáme na zahradě schovaná zvířátka a jejich stopy... tedy těch opravdových jsme zatím moc nenašli, tak jsem si pomohla obrázky. Ovšem na výpravách bývá stop mnoho! Dnes jsme však na zahradě... zpíváme a tancujeme. Mezi jehličnany jsme si zahráli oblíbená "Škatulata" a vyvětraní se slalomem přesouváme do školy. 

Přišla za námi Martina (paní ředitelka). Sedáme si všichni do kruhu, zapalujeme svíčku a sdílíme své pocity a myšlenky. Je nám dobře. Před svačinkou trénujeme písničky a já hru na klavír :). Na druhou část dne využíváme náš nový oddychový prostor a malujeme Světlo. 

Konečně se dětem podařilo dokončit plakát na pomoc poraněným zvířátkům.Visí před šatnou a kdo by chtěl penízkem pomoci, může. Na konci listopadu spočteme "pomocné koruny" a společně je zaneseme do Záchrané stanice ve Šlapanicích. Máme za to slíbenou prohlídku tam, kam se jinak lidé běžně nedostanou. Obdařený listopad. Lenka

 
         
____________________________________________________________________________________________
 

pondělí 3.11.

Dobrý den pane Listopad

Představte si, při společném ranním zpívání hrála maminka od Anežky S. na flétnu a vítr jí bral tóny z flétny! To vám bylo pro všechny překvapení, že hluboké tóny odnáší vítr pryč. Naštěstí nefoukalo pořád a my mohli docela dobře trénovat nové písničky. Na veliké zahradě nás dnes čekal bažant a přišla i zvědavá veverka. Tak jsme naši písničku opět přeložili i do několika zvířecích jazyků. A více u zpěvu poskakovali, byla nám docela zima. 

Po skupinkách děti sbíraly různé přírodniny a měly o nich vytvořit krátký příběh. To bylo veselo. A protože Tobi se stále nemohl zahřát, šlo se brzy do třídy. Každý si ještě zaběhl pro tři javorové listy a už jsme společně u koberečku vítali listopad. Malovali jsme, psali...zvoneček ohlásil přestávku na svačinku...Kryštůfek byl ale tolik ponořen do šuplíčku, že pracoval ještě několik dalších minut...hm, to jsou milé změny. Ukázalo se, že Tobi má teplotu. Tak jsme mu uvařili čaj a než přijela maminka, zalezl si do polštářů. Ke spánku jsme mu u klavíru zpívali písničku o Martinovi. Potom se děti tiše pustily každý do své práce. Lenka